pátek 25. dubna 2014

HEART ATTACK // 3. část // By Hyunii + DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!!!

Fandom: EXO
Hl. Postavy: Suho, Sehun, Kris
Vedlejší postavy: zbytek EXO
Pairing: nechte se překvapit ;)
Počet dílů: 3/?
Autor: HyuniiLee


(Tak rozhodla jsem se zavést nové pravidlo a to, že ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE = ŽÁDNÉ DALŠÍ DÍLY ..... ano je to trošku kruté, ale chápete mě. Jak mám mít inspiraci a to nadšení do psaní, když nevím jestli se vám to líbí nebo ne... T__T Sice vidím, že to čte hodně lidí, ale já nemám motivaci.. vím, že je tu pár lidí, kteří komentují a jsem jim vážně vděčná, ale na to, kolik lidí navštívilo konkrétní díl je to vážně hodně málo, téměř nic. Alespoň mě trošku nakopněte vždycky. Rozumíte mi... doufám. Nemusíte se ani podepisovat, však je tu povolený i anonymní komentář. Budu moc vděčná a děkuju! Užijte si tenhle díl a těším se na nějaké povzbuzující a inspirující komentáře! ~ ) 




Luhan se probral, hlava mu třeštila a oči měl opuchlé. Nebylo se čemu divit, když celý večer probrečel a v noci ho pro změnu trápilo to, co provedl. Vlastně….
            Rychle se posadil a rozhlédl se po svém pokoji. Co se stalo? Jak se vůbec dostal do postele? Poslední na co si pamatoval, bylo, že ho jen neskutečně bolela hlava a ležel v Minseokově náruči. Pak nějak nevěděl. Zamračil se a zavadil pohledem o zrcadlo. Jeho vlastní odraz ho poněkud vyděsil. Vlasy trčící na všechny světové strany, nateklé oči, obličej jako kdyby dostal žihadlo. Rukou si přejel po tváři a znovu se zadíval na svůj odraz. Po několika sekundách se mu rozšířily zorničky a došlo mu to. Živě viděl sebe, jak se zoufale tiskne ke svému kamarádovi a… líbá jej. Prsty si přejel přes rty a roztřeseně se nadechl. Vážně se to stalo? Minseok ho určitě nenávidí jenže… vždyť on ho neodstrčil, naopak, on ho… líbal nazpět.
            „Xiuminnie,“ prodralo se skrze jeho rty šeptem, když tu najednou se ozvalo klepání na dveře.
            „Lu?“ zeptal se známý hlas, „Spíš?“ ve dveřích se objevila usměvavá tvář jeho mladšího bratra Suha, který na nic nečekal a vešel dovnitř s tácem v rukou, na kterém byla připravená snídaně.
            Luhan se vyjeveně podíval na Suha, který s úsměvem docupital k jeho posteli a položil mu tác na klín. Nechápavě si prohlédl obsah tácu a poněkud nevěřícně se podíval na mladšího.
            „Snídaně? Pro mě?“
            „No pro Kyungsooa těžko, ten už je dávno pryč,“ usmál se Suho a sedl si vedle svého bratra. Luhan se chtěl zeptat, kam se nejmladší takhle brzo ráno v sobotu vytratil, ale Suhova ruka ho předběhla. Luhanovy oči vystřelily nahoru. Suho mu kontroluje teplotu?! Proč? Vždyť je mu fajn… (?)
            „Horečku už asi nemáš, ale i tak bys měl zůstat v posteli,“ řekl Suho, sebral teploměr, který byl na nočním stolku a strčil ho staršímu do jeho otevřené pusy. Luhan nevěděl, která bije. On byl nemocný? Co se to sakra děje?!
            Suho si všiml nechápavého výrazu svého bratra a napadlo ho, že si možná na nic nepamatuje. Podle toho, co říkal Minseok Hyung nejspíš omdlel z té vysoké teploty.
            „Minseok Hyung tu byl. Říkal, že jsi mu volal, že ti bylo špatně, a když přišel, byl jsi už mimo, tak se o tebe postaral. Jakmile jsem přišel, přenechal mi veškerou starost a odešel,“ vysvětlil Suho. Luhanovi div nevypadl teploměr z pusy. Nevěděl, zda se zbláznil nebo spí. Očima zabloudil k budíku a alespoň v téhle chvíli si oddechnul. Datum, které ukazoval, bylo v pořádku, už se bál, že upadl do kómatu. Pokud ví, tak rozhodně mu tolik zle nebylo, jen se mu na chvíli zatočila hlava a pak… pak… tu byl jen ten polibek. Možná víc než jeden, ale to teď nebylo důležité. Kde kruci vzal Suho to, že má horečku?!
            „Hmm, vážně teplotu už nemáš, ale to nevadí. Prostě zůstaneš dneska ležet. Já za tebe všecko udělám, stejně ti to dlužím,“ řekl s úsměvem mladší poté, co vytáhl Luhanovi z úst teploměr a zkontroloval teplotu. Luhan nebyl schopen slova a jen zíral na mizející záda svého brášky. Hned jak se za ním zaklaply dveře pokoje, vystartoval po svém mobilu a nacvakal pro něj velice známé číslo. Ovšem po dvou zatutání hned hovor vypl.
            „Ne, nemůžu volat Xiuminovi, co by asi řekl…,“ nebo spíše nechce slyšet odmítnutí.

*

            „Jaké jsou příkazy pane?“ Ředitel Kim pozdvihne pohled na svého poskoka.
            „V první řadě musíme toho kluka najít a přivést ho k prezidentovi,“ odpoví mu okamžitě a opře se lokty o desku stolu, u kterého sedí. O něco mladší muž přikývne.
            „Najdeš ho. Ještě dneska. Zjistil si snad, kde bydlí ne?“ zeptá se ředitel a onen muž znovu přikývne.
            „Tak do toho. Ukážeme ho prezidentovi a hned, jak nás ten dědek opustí, se o jeho synáčka hezky postaráme,“ dodá vzápětí ředitel Kim a promne mezi prsty svůj prsten.
            „Rozumím. Jen můžu se zeptat, kdo tu práci dostane na starost?“ promluví opatrně mladý muž. Jeho nadřízený se mírně ušklíbne a pak temně vysloví: „Invisible,“

*

Suho se zamračil. Vážně toho bylo na Luhana hodně. Měl chuť si nafackovat za svoje chování. Opravdu to bylo jen otázkou času, kdy se starší zhroutí. Už před nějakou dobou si všiml, že na tom není dvakrát nejlíp, ale nebral na to moc velký ohled. Ne už to nenechá jen na Luhanovi. Už ne!
Rukama se opřel o linku kuchyně a usmál se. Vlastně to nemůže být tak těžké. Zatím je vše okey. Uklizeno je, postaráno o Luhana, Kyungsoo je s Kaiem, takže taky se po něm nemusí shánět, nákup díky Sehunovi je od včera taktéž v pořádku. Jo to půjde!
Najednou se ozvalo klepání na vchodové dveře. Suho se zastavil na půl cestě do obýváku.
„Kdo to sakra je? Takhle brzo,“ zamručel nespokojeně, když měl akorát plné ruce všelijakých chipsů, oříšků a popcornu. No co, tak hold sobota strávená u telky ještě chvíli počká. S mrzutým bručením rychle tu nálož odnesl do obýváku a hodil na stůl. Otočil se o sto osmdesát stupňů a běžel otevřít dveře. 
„Ahoj Suho,“
„Ahoj Hyung, co tu zase děláš?“ vypadlo z něj překvapeně. Starší se po něm s nadzvednutým obočím kouknul. ¨
„Teda…,“ poškrábal se Suho nervózně za krkem a ustoupil ze dveří „... promiň jen pojď dál,“ vypadlo z něj nakonec. 
„Ne, ty promiň Suho asi jsem ti měl říct, že ještě přijdu,“ usmál se omluvně Minseok, „Je Luhanovi lépe?“ zeptal se vzápětí. Suho přikývl: „Teplotu už nemá, ale nechal jsem ho ještě ležet,“ a ukázal směrem k Luhanovu pokoji. Xiumin přikývl, pohledem zabloudil náhodou do obývacího pokoje a všiml si hromady pochutin všude kolem konferenčního stolku. 
„Asi jsem tě vyrušil od nějaké podívané?“ zeptal se pobaveně. 
„No tak, když tu musím zůstat a dávat pozor na bráchu, tak jsem si chtěl ten čas trochu zkrátit,“ vysvětlil s pokrčením rameny Suho. Xiumin se zamyslel a vyhrnul si rukávy své košile. 
„Co bys řekl na to, kdybych tě poslal ven, a já se o Luhana zatím postarám?“
„Eh? Ven?“ vykulil mladší oči.
„Přece bys nechtěl být zavřený mezi čtyřmi stěnami, když je venku pěkně. Určitě jsi měl něco naplánovaného se Sehunem?“ probodl Suha pohledem a doufal, že mu význam jeho slov dojde. Mladšímu obočí vystřelilo někam do vlasů a matně se snažil vzpomenout jestli si se Sehunem něco včera domlou.... Aha! Došlo mu vzápětí, když si všiml Minseokova pronikavého pohledu.
„Ah! Právě jsem si vzpomněl, že jsme chtěli jít na ten nový film,“ luskl prsty a hodil jeden významný pohled po starším.
„Tak to bys ho neměl nechat čekat!“
„Jo… to by nebylo… dobrý,“ zakoktal se Suho, když se začal rozhlížet kolem dokola. Přeci jen by měl alespoň dát obývák do původního stavu, než půjde. Alespoň odnese zpátky ty brambůrky a to ostatní. Jenže ve chvíli, co se chtěl otočit, aby sebral první sáček, po něm se smíchem mrsknul Minseok bundu.
„Nech to a běž,“ usmál se. Suho na nic nečekal a poněkud zmatený rychle vypadl z domu. Až dole před budovou mu došlo, co se to vlastně stalo. On se nechal vyhodit cizím člověkem z vlastního bytu?! No… dobře ten byt není úplně tak jeho, jsou v podnájmu a Minseok není zase úplně tak cizí. Je to někdo, kdo k nim vždycky patřil. Bral ho skoro jako jednoho z rodičů. Vzpomínal si jen na to, že když jej opustila matka, tak od té doby pomáhal Luhanovi naprosto ve všem. Měli by se s Luhanem vzít, protože nevěří, že to je jen přátelství. A to jak se teď nechal lehce vyhodit z baráku… Jestli v tom není něco víc, tak tomu snad sám pomůže. Suho se zasmál a pohledem vystoupal k oknům jejich bytu.
„Asi bych tu měl přestat přemýšlet o své dohazovačské kariéře a zkusit Sehuna jestli ho nevytáhnu ven, když už,“ řekl si jen tak do větru pro sebe, když si uvědomil, že stojí před domem jako idiot už nějakou hodnou chvíli. Vytáhl z kapsy mobil a nacvakal známé číslo. Nemusel čekat moc dlouho a hned se z druhé strany ozval ten typicky povýšenecký hlas… a jako vždy velice překypoval vtipem:
            „Mluv rychle Suho! Jsem právě ve výzkumném oddělení NASA a připravuji se na cestu do vesmíru. Budu zkoumat ufounské žaludky, které bombardují náš Měsíc,“
            „Vtipný jako vždy. Co takhle se pitvat v ufounech spolu?“ usmál se Suho.
            „No to radši ne! Ještě bys něco chytil. Nevím, co bych pak s tebou dělal někde uprostřed vesmíru,“ Suho ho nebral vážně, ale musel se udiveně pousmát nad tím, že ten inteligentní druh lidské rasy na druhé straně použil slovo ‚nevědět‘ a ‚co dělat‘ v jedné větě a ještě k tomu mluvit o sobě.
            „Já ti říkal, že jednou nebudeš něco vědět!“ vyhrkl nadšeně.
            „Tss, říkal jsi spolu? Pitvat ufouny? Spolu rozhodně ne, tobě takovou složitou práci nesvěřím, nejsem blázen,“ odsekl mladší.
            „Tak je tu alespoň nějaká šance, že tě vytáhnu ven? Víš, že se nerad courám po městě sám,“
            „Já myslel, že hlídáš Hyunga,“ zasmál se Sehun.
            „Změna plánu. Byl jsem vyhozen z domu a o něj se teď stará Minseok Hyung. Proto ti teď volám,“ povzdechl si Suho.
            „Dobrá, tak já řeknu Hustonovi, že je problém, a že se ta vesmírná mise odkládá na neurčito. Kde se sejdeme?“
            „Jako vždycky před ZhuZhang restaurací,“ ušklíbl se vítězně Suho a hned se otočil správným směrem. Sehun odsouhlasil a ukončil hovor.

*

            Luhan se nepříjemně zavrtěl v posteli a pohled upřel někam ven za okna. Vážně si nepřál nic jiného než usnout a probudit se nejméně za sto let. Nevěděl, co si myslet. Xiumin s ním pravděpodobně nebude chtít už nikdy mluvit, ale zase zařídil vše tak, aby o něj bylo dobře postaráno. Dokonce kvůli němu i zalhal! Minseok! Ten, který by nikdy lež neřekl. Možná ho vyděsil… a teď mu dává čas rozmyslet si, jestli to skutečně myslel vážně.
            Lu si povzdechl. Opravdu, nad čím to tu teď přemýšlí? Jakoby to skoro nebylo jasné?! Chová se jako idiot. Jako puberťačka. No vlastně to vážně není skoro jasné… Xiumin mu ten polibek vrátil… NE! A dost! Tohle nikam nevede!
            Vztekle a s dávkou zoufalosti zakopal nohama a peřinu si přehodil přes obličej. V tom uslyšel zvuk otevírajících se dveří. Ne teď neměl náladu na nikoho ani na Suha.
            „Jsme v pohodě Suho, můžeš jít,“ zamumlal do peřiny, aniž by se na příchozího podíval. Vydechl vzduch z plic a snažil se uklidnit. Čekal, kdy jeho bratr odejde, jenže se nic nedělo.
            „Řekl jsem, že jsem v pohodě tak-!“ začal výhružným tónem, když se hrabal z pod peřiny, ale jakmile zabloudil očima ke dveřím, tak by se v něm krve nedořezal. Nebyl tam nikdo, koho by čekal a vůbec se mu to nelíbilo.
            „Xiumine…,“ kníkl přiškrceně a očima se snažil vyhnout se jeho upřenému pohledu.
            „Lu, už je ti lépe?“ zeptal se starší a udělal jeden krok blíž k světlovláskovi v posteli. Možná vypadal sebevědomě a taky asi Luhana trošku vyděsil, soudě podle jeho roztěkaného pohledu. Ale ve skutečnosti myslel, že každou chvíli upadne. Tep zrychlený a ruce se mu třásly, proto je strčil do kapes.
            Lu těžce polkl. Nechtěl se s ním bavit. Ano přiznává si to, bojí se odmítnutí.
„Luhane…,“
„Ne!“ vykřikl. Samotného ho překvapilo, že dokázal v tom okamžiku vůbec vydat jakýkoli zvuk. Bál se tak moc, že se nemohl pořádně nadechnout, na hrudi ho tlačilo, jako by tam měl kámen.
„Nepřibližuj se,“ vydechl roztřeseně. Konečně dostal odvahu se podívat a zvedl pohled. Střetl se s tím Minseokovým. Avšak nespatřil tam nic jiného než tu nezkrotnou něhu a možná taky ještě smutek, ale po vzteku, nenávisti nebo znechucení ani památky.
„Luhane, promluvíme si,“ protnul po chvíli ticho Xiumin.
„Zapomeň na to, Dělej, že se nic nestalo, prosím tě,“ přerušil ho rychle mladší. Nervózně v ruce drtil látku peřiny. Minseok se nadechl, rozhodně nezapomene. Teď musí Luhanovi ukázat, že je všecko v naprostém pořádku. Nasadil ten svůj nejzářivější úsměv, který dokázal vytvořit.
            Luhan se zarazil, když spatřil, s jakým výrazem se k němu blíží. Studená ruka sevřela jeho žaludek a v tu chvíli zase nemohl popadnout dech. On se mu vysměje, odkopne ho jako nějakého psa, stejně je Luhan pro něj přítěž. Minseok ho musí takřka živit, dalo by se říct, dělá spousty práce za něj. Luhan na něm je závislý, ale Xiumin nejspíš ještě neměl to srdce ho vyhodit sám a čekal, až mu k tomu dá dostatečný důvod. A teď ten polibek… tím si odřízl záchranné lano. Je konec, pomyslí si. Sklopí pohled a stáhne se.
„Ty se mě bojíš?“ uslyší šepot blízko něj. Není schopný odpovědět a ještě více se roztřese, když se jeho hlavy dotkne dlaň příjemná, teplá.
„Luhane,“ vydechne starší a přejede na jeho tvář, „podívej se na mě,“ řekne klidně. Když se však mladší k ničemu nemá, vezme jeho tvář do obou rukou a pohlédne mu do očí, které na něj vyděšeně koukají.
„Nemáš naprosto žádný důvod se bát. Ten včerejšek…,“ najednou nevěděl, co říct, stále se ale nepřestával dívat do jeho očí. Zhluboka se nadechl.
„Rozmysli si to, ano?“ promluvil najednou Luhan.
„Lu, já...,“ … „Nechci to slyšet teď, chci, aby sis to rozmyslel a řekl mi to až pak,“ Luhan se tak moc děsil odpovědi, že v tu chvíli ho nechtěl pustit ke slovu. Minseok ho ale zastavil tím, že mu lehce a téměř nepatrně přejel palcem po rtech. Dotýkal se jich a kroutil při tom hlavou: „Ne Lu, já si nic rozmýšlet nechci. To jediné, co chci je… abys…,“ Ne! Musí to říct, „Abys mi věřil, Luhannie,“ pohladil ho po tváři a usmál se.
„Však mě znáš už dlouho, tak bys mohl vědět, jak se zachovám, ne?“ Luhan ovšem dál mlčel.
„To, co se stalo včera, bylo… bylo to nejhezčí od tebe, co jsem mohl dostat za celou dobu, co se známe,“ Ani sám nevěřil, že to řekl nahlas a jen se znovu usmál, když z něj Luhan nespouštěl ty jeho kukadla. Pravděpodobně mu vůbec nedocházelo, co mu tu celou dobu říkal. Tak na to hold bude muset trochu jinak. Naklonil se k němu blíž a zašeptal: „Vnímáš mě vůbec?“ a pak se něžně otřel svými rty o ty Luhanovi. Mladší se v tu chvíli probral z transu, do kterého se dostal po jeho slovech a rukama se zapřel o Xiuminovu hruď. Avšak ten ho rychlým pohybem uzemnil a na jeho rty se okamžitě vášnivě přisál.

*

            Sehun stál před kavárnou ZhuZhang a sledoval, odkud se vynoří Suho. Povzdechl si a mrknul na hodinky. Vždyť ještě má čas, nemá právo být naštvaný, že jde pozdě, když tomu tak není. Protože pokud přijde do deseti minut, tak pozdě nepřijde. To jen Sehun sám je tam nějak moc brzo. Vyběhl z domu, jak nejrychleji mohl. Myslel si, že se ukouše nudou. Přeci jen se mu v sobotu nechtělo sedět doma. Byl vděčný za Minseokovu nepřímou pomoc.
            Ovšem zase jestli Suho přijde jen o pár minut později, asi vzburcuje policii a zahájí pátrací akci, protože by bylo divné, kdyby se tak dochvilná osoba zpozdila. To, že on sám si chodí, kdy se mu zachce, je jiná věc. Jednou dokonce zapomněl, že se měli sejít a nechal Suha hodinu a půl stát v dešti. Je to trochu zajímavé, jak někdo s tolik vysokým IQ si nezapamatuje něco tak jednoduchého. Ve škole mu to jde samo, je nejlepším žákem, ale v normálním životě si občas neví rady. Suho si ho proto i někdy dobírá. Jeho to, ale nějak zvlášť netrápí.
            Znovu zkontroloval čas na hodinkách, už by tam měl být. Ohlédl se a v dálce spatřil rychle jdoucího mladíka s úsměvem na tváři. Zamával mu a čekal, až Suho dojde.
            Suho si už v té dálce všiml toho jízlivého xichtu svého kamaráda a sám pro sebe se ušklíbl.  Zakroutil hlavou a zkontroloval čas na mobilu, vždyť má ještě 2 minuty čas. Je tu akorát. Tak neví, co ten věžák blbne. Usmál se a strčil mobil zpět do kapsy u kalhot. Vzhlédl před sebe a nečekaně vrazil do nějaké osoby. Zavrávoral a udělal dva kroky zpět. Vždyť by přísahal, že tam ještě před chvílí nestál… nestáli dva chlápci ve smokinzích a takovými těmi věcičkami v uších, které Suho vídá ve filmech u tajných agentů.
            „Omlouvám se,“ řekl spěšně a uklonil se. Ty dvě gorily se ovšem ani nehnuly. Suho nadzdvihl jedno obočí.
            „Pan JoonMyun?“ zeptal se najednou jeden z nich. Suho se po něm překvapeně podíval. Už dlouho mu nikdo neřekl jeho jménem. Jen Luhan, když ho za něco chtěl seřvat. Tohle ale nebylo důležité, mnohem důležitější bylo, odkud ho sakra znají?
            „A-Ano?“ vykoktal a přejel pohledem po obou mužích a pak vyhledal pohled Sehuna, který stál zaraženě opodál a čekal.
            Sehun nevěděl, co dělat. Všiml si těch dvou už předtím, ale nenapadlo ho, že by zastavili zrovna Suha. Nehodlal tam, ale jít, Ať už to bylo cokoli. Ovšem překvapený pohled Suha ho poněkud znejistil.
            „Můžete prosím jít s námi?“ ukázal jeden z mužů na auto, které bylo zaparkované hned vedle. Suho se jen vyjeveně kouknul na černé luxusní vozidlo. Co to mělo ksakru být?!
            „Co prosím? Kam bych s vámi měl jezdit?“ zeptal se a nesouhlasně zavrtěl hlavou. Jeden z mužů otevřel dveře od auta a ten druhý se postavil za Suha: „Prosím nedělejte problémy, nic se vám nestane,“
            Suho polkl a pak očima zabloudil k Sehunovi. Ještě několik sekund čekal a pak se tomu muži vysmekl a rozběhl za Sehunem.
            „Chyť ho!“ vykřikl jeden z mužů. Sehun si všiml, o co se Suho  snaží a rozběhl se naproti jemu. Avšak ho od něj dělil přechod, kde mu zrovna do cesty vjelo nákladní auto. Tiše zaklel, a když se mu zase naskytl pohled na ulici před sebou, viděl už jen ty dva chlapy, jak soukají jeho vzpírajícího se Suha do toho černého auta.
            „Sehune!“ stačil vykřiknout ještě Suho než byl zatlačen dovnitř a zabouchly se za ním dveře. Zezadu ho někdo chytl, takže nedosáhl na otevírání dveří. Ti dva, co ho tam strčili, rychle zasedli na přední místa, nastartovali auto a rozjeli se někam pryč.
            Sehun už auto nestihl doběhnout a jen vyděšeně zíral, jak odjíždí s jeho Suhem. 

3 komentáře:

  1. Jeje to je tak napínavý, že netrpělivě čekam ma další díl. Doufam, že Suho bude v pohodě, jen by mě zajímalo, jak na to zareaguje Luhan...

    OdpovědětVymazat
  2. Wow super moc a moc se ti to povedlo a je to cim dal napinavejsi doufam ze to nejak nezmeni vztah ke klikum

    OdpovědětVymazat
  3. Tenhle díl byl super naprosto užasný......a napínavý těším se na další díl..

    OdpovědětVymazat