Řekni to znovu By Hyunii

Fandom: SHINee

Pairing: JongKey
Žánr: Yaoi
Autor: HyuniiLee

Na přání

Huráááá! Konečně jsem to dopsala. No... vážně se vyplatí svázat Heechula, narvat mu do pusy kapesník a posadit ho do rohu na stoličku. Nekecá vám do psaní a nevnucuje vám žádné myšlenky. TAK!! Jdu spát! Zítra jedu na matematickou olympiádu. To to dopadne. HAHA... Já a matematik. Spíš perverzní hovado. Jo! Tak si to užijte a dobrou děcká ^^ 

Nevím přesně kdy nastal ten zásadní zlom. Už od začátku jsem věděl, že je něco jinak hned potom, jak jsem ho spatřil. Uchvátil mě svým úsměvem, svojí povahou a prostě celý mě uchvátil. Myslel jsem si, že z nebe na zem sestoupil anděl. Proč jsem ale takový zbabělec? Nedokážu mu vyznat své city? Ne.. A tak s každým novým příchozím dnem trpím. Trávím dny v ústraní, musím se spokojit jen s letmými doteky, které mi věnuje během koncertů, při focení nebo jen náhodou u nás v dormu. Jsem za ně vděčný, i když vím, že vůbec nic neznamenají. Má mě za kamaráda, za kolegu ve skupině  a to je tak všecko... Proč je život tak nespravedlivý? 

Key zdvihne pohled od deníku, do kterého opět zapisuje svoje pocity. Je to taková záchranná vrba, kde se může vypovídat. Dostal ho loni k Vánocům od Minha. Smutně si povzdechne a schová deník zpátky do zásuvky ve stole. Akorát včas, protože hned jak zásuvku zavřel rozlítly se dveře od jeho pokoje. 

„Hyung!“ rozlehne se místností rozjařený Taeminův hlas, „Co děláš?“ přihrne se k němu. Moc dobře si uvědomoval, že pokud by ho nejmladší zastihl při psaní těch jeho emocionálních výlevů, tak by z něj okamžitě začal páčit co, kdo, proč, jak, kdy, a tak dále. A o to rozhodně nestál. 

„Nic zvláštního. Už se ostatní vrátili?“ zeptá se. 

„Jo akorát přišli, teď jsem ti to přišel říct,“ usměje se nevinně a v tu chvíli zmizí z Kibumova pokoje takovou rychlostí, že by Key přísahal, že za ním byla znatelná ohnivá čára. Jakoby zapomněl na všechny negativní pocity, které do teď měl a s mírným úsměvem na rtech se zvedl ze židle a šel se podívat za ostatníma. Jen co přišel do obýváku první, co spatřil a ani ho to nijak nepřekvapovalo, tak to, jak Taemin visí Minhovi kolem krku a řehtá se jakoby si právě něco píchnul. Minho se sladce usmál na nejmladšího a zacuchal mu vlasy. 

„Minho prosím, přestaň ze sebe dělat věšák a jdi uklidit ten nákup,“ přeruší je najednou Onew, který se akorát přivalil z předsíně, ve tváři výraz otrávenosti smíchaný s únavou. Key si dokázal živě představit, jak ten nákup probíhal. Nebo možná to nebylo tak zlé, pokud dobře věděl, tak nákupy byly vždycky v pohodě horší to bylo po tom, když nikdo nechtěl ty tašky nést. 

Ale nijak se nezabýval tou myšlenkou ohledně nákupu dlouho, protože hned jak 2Min zmizeli v kuchyni a Onew se svalil s podivným zvukem na pohovku, se ve dveřích objevil JongHyun. Kibumovi pohled padl na staršího mladíka se sluchátky v uších, který vůbec nevnímal okolní svět a procházel místností s pohledem zabodnutým do displaye svého mobilu. Key cítil, jak se mu srdce rozbušilo, tak jako asi pokaždé, když ho viděl. Ruce zabořené hluboko v kapsách tepláků a pohled zabodnutý do země, jakoby to byla ta nejzajímavější věc na světě. Nevěděl jestli je tak moc naivní nebo prostě jen doufal, že by se na něj JongHyun mohl aspoň podívat a pozdravit ho, že se vrátil, i když se viděli před dvěma hodinami. Naivní... ano byl. Protože by mu měla být jasná ta pomyslná zeď, která tu vždycky mezi nimi byla. Jsou oba muži a nechce si ani domýšlet, co by se mohlo stát, a jak by se na ně lidé dívali. Moment... vždyť Taemin s Minhem. Key zabloudí pohledem do kuchyně, kde uvidí Taemina posazeného na lince a Minha, který je nasáčkovaný mezi jeho nohama a něco šeptá nejmladšímu do ucha. Oni dva jsou přece spolu a jsou to taky muži. Tedy fyzicky ano, to že se Taemin občas chová jako holka nebude počítat. Oni dva se nebojí toho, co by řekli ostatní. Fanynky je milují a nikoho to netrápí. 

Ta myšlenka vzedmula v Keyovi podivnou vlnu štěstí a naděje. Pravděpodobně se nemá čeho bát. Ostatní je nebudou odsuzovat. Jenže je tu přeci jeden rozdíl mezi 2Min a nimi. Ta pozitivní vlna zmizela rychleji než přišla. Uvědomil si ten zásadní rozdíl a to ten, že JongHyun ho nemiluje. Key opět sklopil hlavu k zemi a koutek úst mu zacukal. Teď si všiml, že byl až natolik zabraný do svých myšlenek, že propásl JongHyuna, který mezitím prošel kolem něj směrem ke svému pokoji. Povzdechl si a smutně se ohlédl do chodby, kde JongHyun zmizel. 

*

Zavřel za sebou dveře, vyndal si sluchátka z uší, položil je i s mobilem na stůl a pak se svalil na postel. Vydechl veškerý vzduch z plic, aby jej mohl zase nasát a pohled stočil ke dveřím. 

Zase, zase tam stál a nic neřekl, nepozdravil ani se na něj pořádně nepodíval. To mu vážně nestojí ani za jediný pohled? Navíc vypadal, tak nějak smutně. Co se mu stalo? Copak se stalo tomu štěňátku? Kdo mu ubližuje? Ptal se sám sebe, aniž by jen tušil, že za Kibumův smutek může právě on sám. 

Posadil se na postel a zadíval se na své ruce. Tak moc by chtěl zjistit, co je příčinou jeho smutku a ještě víc si přál, aby ho mohl odvát pryč. Jenže to nebyl jeho styl. A určitě by to bylo nadmíru nenápadné, kdyby se najednou začal lísat jako opuštěná kočka. Nejspíš by si o něm pomysleli, že se zbláznil nebo se někde slušně majznul do hlavy. I když to by nebyl tak špatný nápad vymluvit se, že to napálil hlavou do futer a.... ne je to blbej nápad. Frustrovaně vydechl a zabořil obličej do polštáře. Kdy se vlastně tak neodvolatelně zamiloval do jejich Kibuma? 

*

„Všecko v pohodě?“ zeptal se s mírnými obavami Onew, když si všiml, jak se Key přehrabuje v misce s jídlem a za celou dobu si ještě nedal ani jedno sousto. Mladší zvedl pohled na leadera a pak si všiml, že je na něj směřovaná pozornost všech. Prolítl očima po ostatních a rychle zatřepal hlavou: „Jasně, nic se neděje!“ vyhrkl a doufal, že to znělo, co nejvíce přesvědčivě. Nacpal si do pusy plnou lžíci rýže a zabodl pohled do stolu před sebou. Moc dobře věděl, že se na něj dívá. Cítil jeho pohled. 

JongHyun spolkl sousto a smutně se zadíval na mladšího před sebou, který najednou vypadal, že ho to jídlo, co se sotva dalo jíst, zajímalo nejvíce na světě. Vážně, co se to s ním děje? 

Najednou Key zvedl svůj pohled a zjistil, že se na něj stále dívá ten pár tmavě hnědých očí. Nějako zapomněl polknout a nadechl se, což zapříčinilo, že se rozkašlal, jak se mu zrníčka rýže dostala do krku. Onew okamžitě zareagoval a poplácal ho po zádech. Taemin mu podal sklenici s vodou, aby se napil. Key ji přijal více než ochotně, rozhodně neměl v úmyslu se udusit. Když se mu  konečně podařilo se uklidnit, tak si přál jediné a to zmizet někam pryč. Bylo mu jasné, jak teď asi musel před JongHyunem vypadat. 

„Nechceš si jít odpočinout, nevypadáš dvakrát nejlíp,“ zeptal se ho Onew a Key mu byl v tu chvíli nejvděčnější za celou dobu, co se znali. 

„Jo.. asi... asi si půjdu lehnout,“ vykoktal a zvedl se od stolu. Snažil se vyhnout JongHyunovýmu pohledu, který na něj upíral celou dobu, dokud nezmizel za dveřmi. 

„Dělá mi čím dál tím víc starostí,“ povzdechne si Onew a zase se pustí do jídla. 

„Je zamilovaný,“ usměje se Minho. JongHyun k němu střelí pohledem. Taemin si toho všimne a lehce se zasměje. Minho se podívá na svého poměrně vykolejeného kamaráda a nechápavě zatřepe hlavou.

„Jsi vážně ztracený případ,“ usměje se. 

*

Key se opře o dveře svého pokoje a sveze se na zem. Chová se jako naprostý idiot. Bůh ví, co si o něm JongHyun myslí. Jak by vůbec mohl milovat někoho jako je on? Vážně je jen tak moc naivní, že v to věří? Asi tomu tak bude... 

Neví, jak dlouho tam už sedí, ale najednou se ozve klepání na dveře. To ho skvěle probere z jeho chmurných myšlenek. Hřbetem ruky si otře slzu, která se mu zrádně dostala z oka a v domnění, že ho jde Onew zkontrolovat otevře dveře. Srdce mu vynechá úder, když se střetne se smutným pohledem JongHyuna. Chtěl by se zeptat, co tu dělá, ale nějak ztratil sílu říct cokoli. Nikdy za ním nepřišel, tedy nepamatuje se, že by se to někdy stalo. 

„Už je ti líp?“ protne to tíživé ticho starší. 

„Uhn,“ mroukne Key a sklopí pohled k zemi, jen aby se nemusel dívat na něj. Proč vlastně přišel? Kopnout si ještě víc, do tak zničeného těla? Ne... to nejspíš ne, tedy pokud by nezjistil, že je do něj zamilovaný, čemuž by se ani nedivil, protože jeho chování to prozrazovalo tak perfektně, že by si toho nevšiml jen slepý. 

„Můžu dál?“ Key doufal, že se přeslechl a zase se vrátil očima k němu. 

„Cože?“ vyhrkl. 

„Jestli ne, tak já klidně-,“

„Ne to je v pohodě, jasně.. jen.. jen pojď,“ dostal ze sebe Kibum a ukázal směrem do pokoje. JongHyun se na něj usmál a vešel. Počkat. On se na něj usmál? Ne. To se mu nejspíš jen zdálo. I když by přísahal, že ten úsměv má na tváři pořád. Zavřel dveře a otočil se nervózně ke staršímu. Podrbal se na hlavě a očima těkal po místnosti, hledajíc jakoukoli věc, kterou by mohl dělat, jen aby se nemusel dívat na něj. 

JongHyun pozoroval mladíka před sebou, jak nervózně přešlapoval u dveří a pravděpodobně se snažil vyhnout jakémukoli kontaktu s ním. Byl opravdu rozkošný, měl milion chutí ho umačkat v náruči. I když si pořád v duchu nadával do blbce, že mu to nedošlo dřív. Key byl zamilovaný do něj a myslel si, že on jeho city neopětuje. Tedy myslí si to pořád, ale během chvíle to rozhodně přehodnotí. Vážně bude muset poděkovat 2Min. Ti dva vypadají, že kdyby venku lítali mimozemšťani, tak by si ničeho nevšimli, když mají oči jen pro sebe. Jsou všímavější než je on sám. Mají snad v sobě zabudovaný multitasking? Dokážou dělat spoustu věcí najednou. Zatímco on sám, i když se věnoval jenom Keyovi, tak si ničeho nevšiml.. No tak něco možná přeci jen bude špatně s ním. Ale to teď není důležité, teď už to ví, co k němu to stvoření cítí. A on má pocit, že mu chce dát všechno nejkrásnější z tohoto světa. A dá mu to. Hned. 

Několika kroky překoná tu vzdálenost, která je dělí a chytne ho za ruce. 

„Vystojíš tady důlek,“ řekne a posadí ho na postel. V žádném případě ho nechce vyděsit. Hezky pomalu. 

Key se vyjeveně kouká do usmívající se JongHyunovi tváře a nechápe. Co se stalo, že se k němu takhle chová? Nikdy se na něj nesmál. Nikdy se ho takhle dlouho nedotýkal. Počkat. Zarazí se, dojde mu, že ho stále drží za ruce, klečí před ním a směje se jako sluníčko. Že by.... 

„Kibummie,“ zašeptá JongHyun a Keyovi se rozšíří zorničky. Vážně mu tak řekl? Ne, nemůže to být pravda. Na to ho měl ten mrcha život moc rád. Určitě si z něj Jongie jen střílí, chce se mu vysmát. Určitě.. 

„Neplakej,“ usměje se starší a setře mu z tváře slzičku. Kdy začal brečet?! To už se nedokáže kontrolovat?! 

„Podívej se na mě,“ řekne prosebně, ale Key odmítá. Ví to.. ví a chce se mu vysmát, že je to nemožné. JongHyun ho chytne prsty za bradu a přinutí se na něj podívat. Z jeho očí vytékají další slzy. Udělá to. Teď. 

Chytne ho za zátylek a překoná vzdálenost mezi nimi. Přitiskne své rty na ty Kibumovi a lehce se o ně otírá. Něžně a nenásilně. Bojí se, že by ho mohl vyděsit. Což se mu pravděpodobně asi podařilo vzhledem k tomu, jak ztuhle sedí. 

Odhodlá se a přitlačí na jeho rty víc. Vůbec mu nevadí, že se Key nemá k nějakému odpovídání na jeho polibek. Je mu jasné, že je z toho mimo. Jazýčkem obkrouží konturu jeho rtů a zatlačí. Srdce mu poskočí, když Key nesměle otevře pusinku a nechá ho vplout dovnitř. 

Cítí jeho jazyk, jak zkoumá každou skulinku jeho úst. Je to skutečné? Vážně ho teď líbá? Prvotní šok opadl. Jeho tělo se uvolnilo a ruce samovolně svezly po Jongieho ramenech. No co... když mu dává možnost se ho dotýkat, tak proč ne. Teď je mu všechno jedno. I kdyby to mělo být jen na jednu noc. S vědomím, že zítra se k němu bude chovat zase stejně odtažitě jako předtím. Ano klidně mu to dovolí. Dal by cokoli jen alespoň za iluzi lásky. Až tak mizerně na tom je. 

Roztřeseně vydechne, když ho starší položí na postel a odtrhne se od jeho rtů. Starší zkoumá jeho výraz, ale nemůže na nic přijít. Bojí se ho? Nechce ho? Proč se nebrání? Něco v něm ho bodne a to ten nepříjemný pocit, že si Key stále myslí, že to JongHyun nedělá vědomě. Nebo.. si z něj dokonce jen utahuje. Ne. 

Pohladí ho po tváři a rukou mu vjede do vlasů. Snaží se do toho dotyku dát veškerou svoji lásku k tomu malému stvoření pod ním. Key se nepatrně třese, ale nechává ho, aby se jej dotýkal. Snaží se nabažit každého dotyku. 

„Kibummie,“ zašeptá znovu JongHyun předtím než se znovu vrhne na ty dokonale sladké rtíky. Laská je, uždibuje z nich a pak opět jeho polibek se změní na více vášnivý. Ruka staršího nenápadně vklouzne pod tričko mladšího. Cítí horkou kůži a každý záhyb jeho drobného tělíčka. Key se roztřeseně nadechne a sám se pohne proti JongHyunově ruce. Obtočí vlastní ruce kolem krku staršího a rozhodne se pohnout proti jeho rtům. JongHyunovi zaplesá srdce radostí, když ucítí Kibumovi rty, které se začnou pohybovat proti jeho vlastním. Touha vlastnit tohle malé rozkošné stvoření je čím dál větší. 

Na chvíli se odtáhne, aby z něj mohl sundat triko a i své vlastní. Znovu se vrhne na jeho horkou kůži a líbá jeho hruď. Postupně se dostává k jedné bradavce, kterou obkrouží jazykem a nadále vsaje. K uším mu dolehne sten. Tak nádherný a dlouhý. Přesune se opět k jeho rtům a políbí jej dlouze, zatímco prsty dráždí již naběhlou bradavku. 

„Ahh,“ vydere se skrze Kibumovi rty. Starší se usměje a vrátí se zpět k jeho bradavkám. Zuby zatahá za jednu zatímco mne druhou mezi prsty. Key se pod jeho doteky svíjí jako had. Je rád, že se mu jeho péče zamlouvá. 

Pokračuje níž a jazykem vklouzne do jeho pupíku. Nezdrží se tam příliš dlouho. Bohužel je už natolik vzrušený, že moc dlouho se ovládat nedokáže. I když ví, že bude muset ještě chvíli něco vydržet. Rozhodně nemá v úmyslu Keyovi ublížit. 

Obratně rozepne pásek u jeho kalhot a stáhne mu je společně s trenýrkami. Pohled mu padne na Kibumovu vzrušenou chloubu. Pohladí ho po celé jeho délce a stáhne předkožku. 

Key se syčivě nadechne a koukne se na staršího i přes tu mlhu v očích. Ví co se chystá udělat a on se tomu nijak nechce bránit. Touží po něm, i když ví, že to nejspíše nebude nic krásného. 

JongHyun vsaje jeho špičku a jazykem zakmitá po vrcholku. Jednou rukou si rozepíná vlastní kalhoty, které jsou mu poněkud těsné. Nebude to protahovat a pohltí celý jeho penis do úst. 

„Ahhh!“ Key zasténá a prohne se v zádech, jak mu slast vystřelí do celého těla. Cítí teplo Jongieho rtů a podvědomě přirazí boky proti jeho puse. 

Starší ale jeho boky přirazí k posteli a hned zrychlí pohyby jeho hlavy. Kouří ho rychle a rukou mu dráždí jednu bradavku. Po chvíli ho z úst vypustí a neunikne mu Kibumovo nesouhlasné zamručení. Byl tak blízko. 

Postaví se, aby si mohl stáhnout kalhoty. Už to vážně nevydrží. A při pohledu na jeho tělo třesoucí se touhou a jeho oči a tu mlhu v nich. Vážně mu to moc nepomáhá. Jenže. Nechce mu ublížit, a když tak nad tím teď přemýšlí, pochybuje, že tu má Key něco jako lubrikant. Na sucho nepůjde.. v žádném případě. Takže ještě chvilku musí vydržet. 

Roztáhne mladšímu nohy a nasliněným prstem přejede po jeho vstupu. Mírně zatlačí. Key sebou trochu cukne. Vážně chce zajít až tak daleko? 

Starší tlačí na jeho dírku dokud v ní nezmizí první článek jeho prstu. Opatrně a něžně zasouvá prst dovnitř. Cítí to teplo a ten zatraceně úzký prostor. Už se nemůže dočkat až bude ten prostor obepínat jinou část jeho těla. Přidá druhý prst opatrně se v něm pohne, hledá to jediné místečko. Key bolestně zakňučí a chytne JongHyunovu ruku. Není mu to zrovna dvakrát příjemné.  

„Uvolni se, přejde to, neboj se,“ zašeptá a znovu se pohne v trochu jiném úhlu. To že našel to správné místo pozná hned, jak se to drobné tělíčko napne a z jeho úst se vydere slastné zasténání. Ještě chvíli dráždí to místečko a užívá si Kibumových stenů. 

Vyklouzne z něj prsty a vyleze si konečně na postel za Keyem. Podepře mu hlavu polštářem, vmísí se mezi jeho nohy a špičkou se dotkne jeho vstupu. Key to ucítí a než stačí něco říct, starší do něj začne pronikat. Key bolestně sevře v pěstích prostěradlo. JongHyun vnikne dovnitř až po kořen, ale nehýbe se. Stojí ho to silné sebeovládání. Chce, aby si zvykl. Když si všimne, že stisk prostěradla polevil opatrně se proti němu pohne. 

„Ahh.. Jongie!“ unikne Kibumovi, když ucítí tu slast vystřelující do jeho těla. Starší se usměje a sehne se pro polibek. Pomalu přiráží a užívá si to mučivé tempo pro ně pro oba. Vezme do ruky Kibumův stále vzrušený penis a začne ho třít v rytmu přírazů, které postupem času nabývají na rychlosti i intenzitě. Pokojem se rozléhá dvojí sténání, které je provázeno vzdechy jejich jmen. Netrvá to dlouho a Kibum se stáhne v orgastické křeči, když vyvrcholí Jongiemu do ruky.  Před očima mu vyskáčou hvězdičky, v hlavě vymetýno. 

Jakmile starší ucítí to stáhnutí svalů ví, že i jeho vrchol je tady. Naposledy silně přirazí a udělá se někde hluboko v těle mladšího. 

Key cítí váhu horkého těla na tom svém, ale vůbec si nestěžuje. Tohle bylo.. dokonalé. Nebo ne. Dokonalé by to bylo, kdyby po tom nenásledovalo to, čeho se nejvíce obával. JongHyun z něj pomalu vyklouzl a rozhlédl se po pokoji. Čapnul do ruky své tričko (stejně by ho hodil do prádla) a očistil to drobné tělíčko pod ním. Key čekal, kdy ztratí ten příjemný dotyk těla, ale nic takového se nedělo. Naopak straší si lehl vedle něj, přehodil přes ně deku a přitiskl si ho k sobě, co nejblíže. 

Key v jeho objetí ztuhl a Jongie to vycítil. 

„Děje se něco?“ zeptal se šeptem. 

„Proč tohle děláš?“ špitl Key překvapeně. Vážně si myslel, že odejde. 

„Protože tě miluju?“ usmál se Jongie a víc se natiskl na jeho tělo. Key si myslel, že se snad víc ještě ztuhnout nedá. Cítil jeho rty na svém krku a nervózně polkl. Řekl to? Vážně to řekl? Nezdá se mu to jen? 

„Cože?“ kníkl. 

„Miluju Tě Kibummie,“ zašeptal mu do ouška a políbil ho do vlásků. Key cítil, jak se mu srdce rozbušilo. Vážně by mu měl říct, že ho miluje taky, ale nějak se mu nedostávalo slov. 

„Ale teď už spi,“ uslyšel znovu. Neměl námitek. Byl unavený, ale zároveň tak moc šťastný. Miluje ho. 

* 

Ráno se probudil a ucítil teplo. Všiml si pevných paží obtočených kolem jeho těla a dechu, který ho šimral na rameni. Otočil se a pohled mu padl na spícího JongHyuna. 

„Takže to nebyl sen,“ řekl si pro sebe a usmál se. Hned si však připlácl ruku na pusu, když si všiml, že se mu víčka lehce zachvěla.  Probudil se. 

„Kibummie, dobré ráno,“ zašeptal rozespale a usmál se na mladíka před sebou. 

„Jongie,“ vydechl Key. Cítil jeho ruku na své tváři, jak ho něžně hladí. 

„Můžeš mi prosím zopakovat, co jsi řekl včera?“ Key nepřemýšlel a prostě nechal slova vyplout na povrch, navíc mu chtěl konečně odpovědět. JongHyun se zasmál a přitáhl si ho do polibku. Když se odtáhl podíval se mu do očí: „Miluji Tě Kibummie,“ 

„Já Tebe taky, Jongie,“