pátek 7. března 2014

Láska přichází ze snů.. XX. část (FINAL) By Hyunii

Tak a je to tady! Poslední část téhle povídky! -bouchá šampáňo- Yahooo!!! Banzaiiiii!!! Nevíte jak jsem ráda! Takže tuhle povídku jsem začala psát 2.08.2013 v 1:58:57 a dneska 7.03.2014 v 2:22:27 jsem ji dokončila. Wah... jsem na sebe vážně hrdá. Teda v rozumných mezích. Takže doufám, že se vám alespoň trochu líbila a zanecháte mi tady dole nějaký pěkný komentář a zhodnocení :3 Budu fakt ráda! ^^ MILUJU VÁS! :)))) A užijte si poslední (trošku delší) část! ~ 



Období: 2.8.2013 - 7.3.2014
Počet slov: 21673
Počet stránek: 46
Celkový čas úprav: 39 hodin 34 minut a 2 sekundy

Uběhlo víc jak půl roku od téhož dne, kdy Leeteuk odvezl Hyunii zpět domů. Půl roku.. někomu to mohlo připadat jako krátká doba a pro někoho byla dlouhá a zlá. Jestli si myslíte, že byl Leeteuk tak krutý, že nechal Kyuhyuna v té karanténě takovou dobu, tak se bohužel pletete. Hned tři týdny po tom incidentu mu prozradil místo, kde Hyunii bydlela. Kyuhyun neváhal a hned společně se Siwonem se tam rozjeli. Ovšem tam na něj nečekalo nic než jen bolestná zpráva, že se její rodina před dvěma týdny odstěhovala. Bohužel se ani nedozvěděl, kam protože sousedi taktéž nic nevěděli, prý to bylo všechno strašně moc narychlo.
Kyuhyun se ovšem ale nechtěl vzdát. Pokusil se několikrát zjistit její telefonní číslo, snažil se něco zjistit i od jejího šéfa z práce, ale ten mu řekl úplně to samé jako ostatní.
„Dala výpověď, že se stěhuje pryč, neřekla kam a ani neudala důvod jen mi sem poslala za sebe náhradu a zmizela,“
Když nevyšla tahle možnost zkusil ještě její internetovou stránku s povídkami, ovšem tu už nenavštívila. Kyuhyun byl nešťastný, tolik toužil ji znovu potkat. Ostatní členové tomu mohli jen přihlížet. Největší starosti měl Leeteuk, který samozřejmě nemohl mlčet před jejich manažerem, který mu nakonec řekl, že mu nemají pomáhat a nechat ho až se z toho dostane sám. A další, koho to trápilo byl samozřejmě Heechul. Vedle toho, že mu Hyunii také chyběla, protože ať chtěl nebo ne měl k ní vytvořené silné citové pouto, tak ho ubíjel pohled na zničeného a postupně život ztrácejícího Kyuhyuna. Věděl, že to všechno byla jeho chyba. A tak skupina neměla jen jednoho, ale hned dva členy, kteří pomalu ztráceli chuť do života.

Čas ubíhal. Nejprve měsíc a pokaždé, když se objevili v televizi v nějaké show nebo rádiu, Kyuhyun pokaždé řekl něco, co mělo skrytý význam a věděl, že pokud se na něj Hyunii dívá, pozná, že je to směřováno pro ni. Volal na ni a prosil, aby se ozvala nebo se vrátila. Doufal v zázrak. Ovšem ani po dvou měsících nic, žádná zpráva.
Následovalo turné po Japonsku a Korei. Během té doby dá se říct, že i možná pozapomněl na stále nevyřešené problémy. Avšak turné skončilo a vše se vrátilo do starých kolejí. Bylo půl roku po všem a Kyuhyun z posledních sil stále bojoval....

x-x-x

„Hyunii? Mohla by jsi to prosím odnést na sedmičku?“ zeptala se s úsměvem starší žena své podřízené.
„Jistě paní Chan,“ přikývla Hyunii a hned na to popadla tác s jídlem a jala se ho hned odnést. Hyunii se teď rozhodně neměla špatně. Přestěhovali se do Hwaseongu a hned začala pracovat v restauraci, které šéfovala známá jejího otce. Postupem času zapomínala na všechno, co se stalo v Seoulu.
„Nechte si chutnat,“ usmála se přívětivě na zákazníky a hned se vrátila za bar a pokračovala v mytí sklenic.
„Hyunii! Koukej no není ten Siwon prostě k sežrání?“ uslyšela najednou od své kolegyně Ha Ny, která stála kousek od ní a zasněně sledovala obrazovku, kde jel zrovna nějaký hudební kanál a hosty v té show byli někteří členi Super Junior. Hyunii bodlo povědomě u srdce, když uslyšela Siwonovo jméno. Původně nechtěla, ale něco ji donutilo se podívat na obrazovku a alespoň se podívat zda tam s ním není Kyuhyun. Ať se snažila jakkoli, stále na něj nemohla zapomenout, tak jak by chtěla. Pořád k němu něco cítila. A tak se násilím snažila vyhnout každé situaci, která by jí ho mohla připomenout.
„No je úplně k sežrání,“ odsouhlasila své kamarádce a počkala až se záběr změní, aby se mohla dozvědět, kdo tam všechno je. Siwon povídal něco o novém připravovaném videoklipu. Přes rty jí proběhl úsměv. Siwon jí taky chyběl. Konečně se obraz změnil a ona zjistila, že společně s ním je tam ještě Leeteuk, Sungmin, Ryeowook, Yesung a... Heechul. Upírala smutný pohled na obrazovku, kde byl teď v celé své kráse zabrán právě on. V mysli se ji vynořila vzpomínka na něj a jeho pohledy, které patřily jen jí. Padla v hluboké přemýšlení o tom, co se stalo ten večer, kdy po ní křičel v přesvědčení, že je Hangeng. Napadlo ji jestli se z toho už Heechul dostal a nebo ne.
„Bude mi strašně chybět,“ zakňourala najednou HaNa vedle ní.
„Kdo?“ zeptala se Hyunii hned po tom, co se probrala ze svých myšlenek.
„Heechul,“ pokynula smutně hlavou k televizi.
„Proč?“ koukla nechápavě na HaNu.
„Copak jsi neslyšela? Odchází do armády, už v pondělí,“ vysvětlila. Hyunii střelila pohledem k obrazovce televize a zaposlouchala se do toho, co Heechul právě říkal.
„Takže dneska je to naposledy, co mě vidíte v nějaké show,“ usměje se Hee.
„Chtěl bys něco říct fanouškům?“ zeptá se ho moderátor.
Hee se na chvilku zamyslí a nakonec přikývne: „Chtěl bych říct, že doufám, že na mě všichni počkají a i beze mě toho dokonalého článku Super Junior budete nadále podporovat naši skupinu,“
„No jasně, i tak zůstává nadále tím egocentrickým princátkem,“ pomyslí si pobaveně Hyunii, ale nic nahlas neřekne.
„A chtěl bych říct ještě něco. Jedné osobě, které jsem něco udělal asi před půl rokem,“ pokračoval dál Heechul. Leeteuk s ostatníma se na něj podívali, protože jim hned došlo o co se jedná.
„Jen do toho,“ pobídl Chula moderátor.
„Jestli se teď díváš, prosím. Přijď se se mnou rozloučit v pondělí, chtěl bych se ti omluvit a něco důvěrného ti říct. Jestli přijdeš budu ti neskonale vděčný,“ z jeho pohledu byla znatelná zoufalost a smutek. Ovšem hned, jak to dořekl se podíval na moderátora a znovu nasadil ten svůj úsměv.
„Zajímalo by mě, komu je tohle určené,“ pronesla zamyšleně HaNa a nakrčila obočí, „Kdyby to bylo pro mě, tak bych na nic nečekala a okamžitě za ním odjela,“ usmála se a pak s pokrčením ramen popadla tácek a běžela k nově příchozím zákazníkům.

Hyunii ještě chvilku stála na místě a sledovala obrazovku, kde show s Juniory akorát skončila. V hlavě ji běhala slova, která Heechul řekl a někde hluboko v ní se rozpoutal boj.

X-x-x

„Heechule, bylo to nutný?“ zeptal se Leeteuk, když se převlékali v šatnách. Hee se po něm významně podíval: „Je to poslední možnost, pak už se do jejího hledání nemohu zapojit,“ Sungmin si povzdechl a poplácal Leeteuka po rameni.
„Tak jestli ji tohle nepřivede zpět, tak už nic,“ zamručel směrem k Yesungovi Wookie. Ten se na něj jen usmál a chytl ho za ručku, kterou si nervózně hryzal. Hee se pousmál a otočil se směrem ke studiu.
„Bože teď tě jenom prosím,“ hlesl potichu a po chvilce se odevzdaně rozešel za ostatníma.

-téhož večera-

„Jsi hodný Hyung, že jsi se alespoň o tohle pokusil, ale upřímně.. už nevěřím,“ vydralo se nepřítomně přes rty nejmladšího, který upíral prázdný pohled z okna na světla Seoulu.
„Jak nevěříš?“ zeptal se nechápavě Heechul. Odpovědi se však nedostal.
„Kdo se tu snažil celý půlrok ji najít? Nebyl jsi to náhodou ty? Proč se vzdáváš tak lehko? Zvlášť...,“ povzdech, „zvlášť teď, když konečně zmizím,“ dořekl. Kyuhyun sklopil pohled k zemi a pak se pomalu podíval na staršího, který na tom nebyl o moc lépe než on sám. Heechul si znovu povzdechl a přisedl si ke Kyuhyunovi.
„Podívej, Kyu. Vím, že jsem to všechno zpackal já, ale teď, když třeba odejdu, tak se vrátí? No ne? A i kdyby, tak pochybuju, že bych se jí takhle líbil,“ ukázal s úsměvem na svůj nový účes, tedy spíše to, co z jeho nádherné kštice zbylo. Kyuhyun se zasmál snad poprvé za poslední týden. Heechul si toho všiml.
„Nech toho, však je to jen na pár měsíců a zase budeš mít ty svoje královský vlasy zpátky,“ šťouchl do něj Kyu.
„Stejně tak doufám, že až se na vás přijedu podívat, tak budu mít zpátky i svého evil maknaeho,“ usmál se Heechul a popadl Kyuhyuna kolem ramen, přitiskl si ho k sobě a za stálého smíchu vydával ještě nespecifikovatelné cukrovku nahánějící zvuky.
„Ahhhh!! Hyung! Přestaň!!“ zaječel mezi smíchem Kyu.
„Dobrá, dobrá, už nebudu,“ slitoval se Hee, když se mladší vykroutil z toho jeho objetí.
„Slib mi, že se mi o Hangengovu verzi číslo dvě postaráš,“ dodal ještě a nadějně pohlédl mladšímu do očí. Kyu nejdřív povzdechl. Musel si přiznat, že na chvíli si vážně myslel, že to vzdá, ovšem Heechulova upřímnost ho povzbudila, usmál se a přikývl.
„Slibuju, Hyung,“

x-x-x

Hyunii se probudila brzo ráno a stále se cítila unaveně. Pravděpodobně to bylo z toho, že celou noc nemohla usnout, protože přemýšlela nad tím, co říkal Heechul v té show. Ne.. nikam nepůjde, řekla si přece, že se s nimi, s nikým už nesetká. Frustrovaně se převalila v posteli a pohled zabodla do stropu.
„Ne, nikam nepojedu. Na co by ten útěk potom tedy byl?“ řekla nahlas. Vždycky byla tvrdohlavá a muselo být vše po jejím. Prostě si nemohla pomoct. Na druhou stranu ji ale moc zajímalo, co by jí Heechul řekl. Ona nechtěla jeho omluvu, dávno mu odpustila. Nebyla to jeho vina. Možná by mu to měla říct..
„NE! Nikam!“ okřikla se a zabořila hlavu do polštáře. Nesnášela se... nesnášela svoji povahu.


X-x-x

Heechul v ruce svíral sportovní tašku s nejpotřebnějšími věcmi, které s sebou potřeboval. Smutně se usmál na Leeteuka, který stál hned vedle něho a zamyšleně pročítal nějakou brožuru, kterou mu vrazili do rukou hned, jak prošel branou od velkého armádního komplexu. Venku před budovou byli shromážděni fanoušci. Byl to zase jeden z významných dnů, kdy nějaká celebrita přicházela, tak měli civilisté (fanoušci), ovšem pod dohledem vojáků možnost se dostat dovnitř a podpořit svého oblíbence. Heechul, ale na nic z toho nemyslel než na to jestli Hyunii přijde. Věděl, že bude těžké ji najít mezi těmi davy, co se s ním přišli rozloučit.
„Všecko bude v pohodě,“ přerušil tok jeho myšlenek Leeteuk, který si všiml, jak se Heechul nervózně třese.
„Děkuju, že jsi tady leadře,“ obejmul Chul staršího.
„Ale no tak, kluci taky dorazí, později, ale dorazí,“ pousmál se Teuk. Najednou k nim přiběhl nějaký muž a řekl, že se mají přesunout ven před fanoušky. Oba přikývli v souhlasu a Leeteuk poplácal svého kolegu povzbudivě po rameni.
„Tak, je to tady. Takže teď tam nakráčej ukaž, že i bez vlasů jsi to pořád ty, ten sebevědomý Heechul a rozluč se, jak se patří,“ Hee se pousmál a zatřepal pobaveně hlavou. Jde se na to.

Vyšli ven za doprovodu ječících fanynek, které skandovaly: „Sarangheyo Kim Heechul!“
Hee se usmíval a mával na všechny strany přešel až k mikrofonu, který byl připraven na takovém improvizačním pódiu a spustil svoji loučící řeč. Leeteuk ho hrdě pozoroval. Byl druhý, kdo šel z jejich skupiny do armády. On i když byl nejstarší si ještě musel něco dodělat v SM a pak se k Heemu přidá, ale ještě nebyla ta správná doba a tak teď tu stál jen jako jeho takzvaný 'opatrovatel'.
Když Chul dokončil svoji řeč uklonil se a naposledy zamával na své fanoušky. Pořád se snažil vyhledat mezi nimi tu jednu jedinou osobu. Jenže už to pomalu vzdal, když věděl, že čas, který tu ještě měl strávit se pomalu blížil ke konci. A jakmile už věděl, že je konec, vzdal hledání úplně. Nepřišla.. měl s tím počítat. Odevzdaně a s hraným úsměvem společně s jeho manažerem a Leeteukem v patách kráčeli zpět do velké budovy za doprovodu řevu fanoušků.
„Kyuhyun ji bude muset najít sám,“ povzdechl si.
„Oppa!“
„Postaráš se mi o ty trdla?“ zeptal se Leeteuka.
„Oppa! Opp-- Pusťte mě! No tak!“
„Jasně, že jo,“ přikývl leader.
„On mě zná! Chtěl se mnou mluvit! No tak! Oppa!!“
Heechul se ještě podvědomě otočil, aby naposledy zamával fanouškům, když tu...
„Heechule!!“ zakřičela Hyunii ze všech sil, když se otočil. Ty zelený mozky ji nechtěli pustit. Heechul strnul, když k jeho uším dolehl tak známý hlas. Pohledem střelil směrem odkud ten hlas slyšel a téměř zapomněl dýchat štěstím, když spatřil její tvář. Smála se. Hlavně taky úlevou, že se sem vůbec dostala včas. Málem to nestihla.

FLASHBACK

„Zajímalo by mě, jestli ta dotyčná osoba se dneska jela rozloučit s Heechul Oppa,“ zamumlala uprostřed práce HaNa. Hyunii se to snažila ignorovat, ale pomalu jí docházely síly. Její kolegyně o tom pořád dokola mluvila.
„No řekni nejela by jsi tam?“ otočila se na ní a zkoumavě se na ní zadívala.
„Nevím,“ odpověděla Hyunii. Ne.. zachová klidnou hlavu. Nikam nejede.
„Bude mi chybět, strašně moc, bez něj to už SuJu jen tak nebude,“ povzdechla si HaNa. Hyunii spolkla hysterický smích.
„Já bych jela hned,“ dodala ještě jednou HaNa. Tak a dost... to je konec. Poslední kapka. Hyunii se zhluboka nadechla a vydechla, střelila pohledem k hodinám a zauvažovala, kdyby okamžitě odešla stihla by jen tak tak autobus do hlavního města.
„Ne.. i tak budu dál podporovat všechny Juniory,“ HaNě bylo pravděpodobně úplně jedno, že ji Hyunii neposlouchá.
„HaNa.. omluvíš mě prosím u paní Chan? Dneska musím už jít. Vyřiď jí to, že se omlouvám, ano?“ řekla rychle Hyunii, když ze sebe strhávala zástěru, sebrala svoji tašku a jen tak v pracovním se rozběhla rychlostí blesku směrem na autobusové nádraží. Jak ona nesnášela tu svoji povahu..

KONEC FLASHBACKU

„Heechule!“ zvolala ještě jednou, aby si byla jistá, že ji slyšel.
„Vrať se zpátky!“ okřikl ji jeden z vojáků. Hyunii po něm hodila vzpurný výraz.
„Ne, pusťte ji!“ zarazil je Heechul a natáhl ruku jejím směrem. Hyunii se vítězoslavně podívala tomu zelenáči do tváře a hned na to přistoupila k Heechulovi.
„Přece si přišla,“ usmál se, ale hned na to ji začal táhnout za sebou rychle dovnitř budovy, protože zase tolik netoužil, aby se kvůli tomu strhnul poprask.

„Ahoj Leeteuku,“ pozdravila, když se všichni dostali do bezpečí budovy.
„Ještě stále naživu?“ usmál se na ni. Hyunii přikývla, pak se otočila na Heechula: „Tak co jsi mi to chtěl říct?“ nechtěla se tu zdržovat už tak na sebe byla naštvaná, že se neudržela a přijela.
„No.. teda,“ trochu překvapený z toho, jak šla hned k věci, „V první řadě jsem se ti chtěl omluvit za všechno, co se stalo,“ začal.
„Ne.. nemáš se za co omlouvat byla to moje vina,“ zavrtěla nesouhlasně hlavou.
„Ne nic takového! To mě přeskočilo, ne tobě. Odpusť mi to,“ naléhal na ni Hee. Hyunii chtěla něco namítat, ale moc dobře věděla, že nemá tolik času než se tu zjeví ostatní ze skupiny. Neměla čas se tu s Heechulem dohadovat, komu to tenkrát přeskočilo. Jestli jí, že se nechala dobrovolně zatáhnout do dormu Super Junior nebo jemu, že si z ní udělal nového Hangenga.
„Dobře, odpuštěno, a teď mi řekni, co máš na srdci,“ snažila se ho nenápadně popohnat a nervózně těkala očima kolem dokola, aby v případě nutnosti mohla okamžitě zmizet.
„Kyuhyun o tebe nechce přijít! Neměla bys ho opouštět jen kvůli mně,“
„Oppa, tahle věc s-,“
„On tě vážně má rád! Chybíš mu, je zničený a potřebuje tě,“ přerušil ji Hee. Hyunii na něj zůstala zaraženě koukat. Vážně řekl, že ji má Kyuhyun tak moc rád, že je na dně?
„Vlastně můžeš mu zvednout náladu už teď..,“ dodal trochu přiškrceně a ukázal někam směre za její záda. Tohle pobrala celkem rychle. Otočila se a všimla si, jak se na konci chodby vynořili ostatní členi skupiny. Ovšem v tu samou chvíli ji zradili nohy a nemohla se ani pohnout. Očima přelétla všechny, až se zastavila na Kyuhyunovi, který měl hlavu sklopenou k zemi. Nervózně polkla.
„Hele! Není to Hyunii?“ vykřikl překvapeně Ryeowook a ukázal směrem k těm třem.
„No jo!“ přidal se Yesung. Oba stočili své pohledy na Kyuhyuna, který ustrnul v pohybu, když to zaslechl. Zvedl pohled a střetl se s tím Hyuniiným. Chvíli přemýšlel jestli to není jen přelud, či nespí, ale z těchto myšlenek ho hned vytrhla rána do ramene, kterou schytal od Siwona: „Utíkej za ní!“ Až teď mu došlo, že Hyunii se dala na útěk.
Utíkala ven z budovy směrem k bráně. Kyuhyun s ostatníma vyběhli též, ale zastavili se hned ve dveřích od budovy. Nějako zapomněli na fanoušky.
„Zadní východ!“ křikl Eunhyuk. Všichni zase rychle zaběhli dovnitř. Kyuhyun běžel, tak rychle jak mohl. Hned za ním Siwon s EunHae. Rychle oběhli celou budovu a zamířili k hlavní bráně.
Hyunii myslela jen na jedinou věc a to, že se prostě musí, co nejrychleji dostat pryč. Spása ji spadla hned pod nos, když kousek od ní akorát zastavilo taxi a vystoupila z ní nějaká žena.
„Taxi!“ zakřičela a rozběhla se tím směrem. Akorát včas, protože jen 2 sekundy na to vyběhli ti čtyři z poza rohu.
„Tamhle je!“ křikl Donghae. Všichni se zastavili, když si všimli, že nasedá do taxíku. Siwon si povzdechl a Eunhyuk kopl do zdi zatímco se vydýchával z neplánovaného sprintu. Kyuhyun se jen rychle rozhlédl a přemýšlel, co teď. Najednou spatřil další žluté auto v zorném poli. Ano další taxi. Rychle se rozběhl směrem k němu. Měl štěstí bylo prázdné. Otevřel dveře, ještě naposledy zkontroloval, jakým směrem jede Hyunii a rychle nasedl.
„Sledujte tamhle ten taxík! Rychle!“ přikázal řidičovi, který na nic nečekal a dupl na plyn.
„Tak teď už je to jen na něm,“ vydechl Donghae, když je doběhli i ostatní. Heechul se jen podíval směrem za těmi taxíky a usmál se: „Věřím ti evil maknae!“


Hyunii úlevně vydechla, když seděla bezpečně na sedadle auta. Utekla jim. Bylo to jen tak tak. Ne, prostě nemůže se s ním potkat. A je jí úplně jedno, že se z toho možná Kyuhyun složí. Nebo... není? V mysli se jí přehrál jeho úsměv a vzpomínka na jejich první setkání. Další vzpomínka následovala a viděla ho nervózního v kuchyni, když tam byla první večer. Další vzpomínky nahrazovaly další a Hyunii jen tak tak zadržela nával slz do jejich očí. Ne.. musí být silná.
Taxi zastavilo a řidič oznámil, že je na místě. Hyunii poděkovala a zaplatila. Vystoupila a už klidným krokem se vydala směrem k autobusovému nádraží, aby našla spoj do Hwaseongu.

Kyuhyun vyhledal Hyunii, když jeho taxi zastavilo. Rychle zaplatil a vystoupil. Byl rád za to, že si pravděpodobně nevšimla, jak skákal do taxi, aby ji mohl sledovat až sem. Opatrně, tak aby ho nezpozorovala se vydal hned za ní. Pomalým krokem se držel v bezpečné vzdálenosti. Hlavou se mu honily myšlenky. Byla to vážně pravda? Našel ji? Tedy za pomoci Heechula! No jo... měl by se mu pak omluvit, že se s ním řádně nerozloučil. On to ale jistě chápe. Však ho sám poprosil, aby se o ni postaral.
Rychle zahnal všechny myšlenky. Touha obejmout ji byla silnější. Zrychlil proto a několika dlouhými kroky byl u ní a za doprovodu jejího překvapeného vyjeknutí si ji přitáhl do náruče a pevně sevřel.
„Co to?!... Kyuhyune?!“ vykřikla, když se vzpamatovala z toho šoku. Kde se tady sakra najednou vzal?!
„Už mi prosím neutíkej,“ zašeptal prosebně a schoval tvář do jejich vlasů
„Kyu.. pusť. Prosím,“ snažila se vymanit z jeho sevření.
„Víš, jak moc jsem trpěl? Ten půl rok bez tebe, ani ve snech sem tě nevídal,“ pokračoval dál. Doufala, že je to všechno jenom sen a ona se teď probudí. Jenže ten stisk, jakým ji držel ji přesvědčil o opaku. Cítila, jak se jí do očí hrnou slzy. Ne.. nechce to. Nemůže být s ním...
„Kyuhyune,“ mroukla a zoufale se pokusila ještě o jedno odstrčení.
„Jestli to děláš jen kvůli Heechulovi, tak přestaň, on se z toho dostal! A teď odchází na vojnu, no tak,“ Kyuhyun zněl velice naléhavě, ale jemu to bylo fuk. Nechtěl ji znovu ztratit. Neodvážil se ji pustit.
„Prosím, neopouštěj mě. Nebuď zase jako ten sen, který mi unikne se zazvoněním budíku,“ Hyunii se už přestala bránit, věděla že to nemá cenu a ten způsob, jakým ji žádal. Nemohla se dál bránit svým pocitům. Její srdce bilo jako splašené a věděla, že to Kyuhyun musí přes to objetí cítit. Už dál nemohla zadržovat vzlyky.
„Kyu..,“ kníkla přidušeně.
„Hmm?“ vydal ze sebe jen a dál ji pevně svíral.
„Miluju tě,“ zašeptala a už dál nechala volný průběh jejím slzám, které se prodraly na povrch. Kyuhyun ztuhl a po několika sekundách se odvážil pohlédnout do její tváře zmáčené od slz.
„Cože?“ vydral ze sebe, protože nevěřil, že to doopravdy řekla.
„Taky to už nevydržím... Miluju tě,“ hlesla mezi vzlyky a chytla se rukama jeho bundy. Kyuhyun ji položil ruce na tváře, setřel prsty slzy a usmál se nejněžněji, jak to jen dovedl.
„Miluju Tě Hyunii,“ řekl prostě a pak jen spojil jejich rty v polibku. Teď už nezáleželo na ničem jiném než na téhle chvíli. Vůbec nezáleželo na upřených pohledech kolemjdoucích, na stále nevědomky čekající kluky ani na minulosti. Nevěděli, co ještě pro ně osud přichystá, ale pokud je svedl dohromady, tak věřili, že se nic zlého už stát nemůže. Od začátku to byla láska, co přišla ze snu.


KONEC

Žádné komentáře:

Okomentovat