Fandom: EXO
Pairing: TaoRis
Žánr: Slash
Počet dílů: 1/?
Autor: MeeKyong
Zbrusu nová povídka od sestřičky. Takže tím mi splnila přání, protože TaoRis.... WAAA *O* Asi to chápete viďte Exotics? ^^ Takže užijte si první část. Řeklo se, že to bude pravděpodobně asi na tři díly, ale necháváme si prostor, kdyby se to rozvrhlo na víc. Yaoi teda tentokráte vynecháme, protože Meekyong na to ještě není psychicky připravená psát yaoi. Na to jsem u nás odborník JÁ. Takže TaoRis Shippers Be Ready!
Setkání
s tebou byl osud…
,,Tao! Vstaň už konečně!‘‘ ozve se už
poněkolikáté o chodby o patro níž. Kluk, kterému byla ta slova řečena, se ale
k ničemu nemá a proto se pouze převalí na druhý bok a hodí si přes hlavu
polštář, ve snaze vypnout příjem všech okolních zvuků.
,,No tak, Tao! Mám tě
přijít vzbudit sama?!‘‘ Tao se zamračí. To ho nenechají se vyspat ani o
víkendu? Bouchne polštářem o matraci a s velkou dávkou nechutenství se
zvedne do sedu.
,,Už jsi vzhůru?‘‘ jeho
sestra má vážně velkou výdrž.
,,Jo, už jsem vzhůru!
Spokojená?!‘‘ Tao přehodí nohy z postele na chladnou podlahu a vstane.
Přes hlavu si oblékne mikinu s roztomilým medvědem a své rozcuchané vlasy
schová pod kapuci s medvědíma ušima. Ruce strčí do kapsy a
s našpulenými rty sejde schody, na jejichž konci stojí jeho starší sestra
s rukama v bok.
,,Dojdi prosím koupit nějaký ramen,‘‘
mrkne na Taa a odejde do obýváku, kde se posadí na pohovku, přehodí nožku přes
nožku, vezme do ruky ovladač a zapne svůj oblíbený kanál. Tao stále stojí na
tom samém místě, jako by byl k podlaze přitlučen hřebíky, ruce pevně
semknuté v pěst a v obličeji tik, jakoby mu každou chvíli někdo zezadu
do těla pouštěl menší šoky.
,,Ramen?!‘‘ zavrčí Tao.
,,Hmm, Ramen. Nevíš co to je?‘‘ začne si
ho dobírat Jin Ae. Ví, že tohle Tao přímo nenávidí, když ho někdo vzbudí takhle
–na něj brzy- ráno v den, kdy nemusí vstávat a navíc, kvůli něčemu úplně
zbytečnému, co by ten dotyčný byl schopný obstarat sám, aniž by ho k tomu
potřeboval. Takže jeho sestra se moc dobře baví.
,,Vím, co je Ramen! Ale to ho nemůžeš
jít koupit sama?!‘‘ odpovědí mu je pouze zakroucení hlavy. Jin Ae si dál už
nevšímá Taových nadávek a připomínek, ale svou pozornost plně věnuje běžící
obrazovce. Když Tao zjistí, že už mu není věnována žádná pozornost, sejde ještě
poslední schod, dojde ke kuchyňské lince, na jejímž povrchu jsou položeny
klíče, které vzápětí popadne a přitom všem ještě nezapomene po své sestře hodit
pár vražedných pohledů.
,,Vzal sis nějaké peníze?‘‘ otočí se na
něho s úsměvem Jin Ae.
,,Teď si pro ně jdu,‘‘ Tao spraží Jin Ae
dalším nenávistným pohledem a pak se otočí, otevře vrchní skřínku a rukou
chmátne do jejich rodinné pokladničky a vytáhne z ní peníze.
,,Dávej na sebe pozor,‘‘
,,Nejsem malej!‘‘ řekne skrze pevně
sevřené zuby Tao, když už se nachází u botníku, ze kterého vytáhne první boty,
které uvidí.
,,Ale auto tě může zajet tak i tak,‘‘
Jin Ae se opře o futra dveří vedoucích právě do předsíně, kde se zrovna Tao
nacházel.
,,Bože! Kdy ses dostala až sem?!‘‘
chytne se za hrudník v očekávání, kdy mu z něj vyskočí srdce. Jin Ae
se jen zasměje a dál už jen pozoruje, jak se za jejím mladším bráškou zavírají
vchodové dveře.
,,Ale musím uznat, že je fakt pěkně,‘‘
pomyslí si Tao, užívajíc si příjemný letní vánek, který ho hladí po tvářích.
Zastaví se a začne přemýšlet, jestli má jít do toho obchodu, který je hned za
rohem, aby byl brzy zpět doma, mohl se znovu zavrtat do teplých peřin a ponořit
se do hlubokého spánku, nebo jestli má jít do toho vzdálenějšího obchodu a
užívat si tenhle větřík, který asi fouká jen o víkendu ráno, protože ho snad
ještě nikdy necítil. Znovu se rozhlédne do dvou ulic a nakonec zvolí tu, která
vede do několika dalších. Stejně už by znovu neusnul, na to je až moc vzhůru.
Po pár minutách zatočí do jedné čtvrti, kde je několik obchodů. Od obchodu
s rybářským náčiním, přes hračkářství až po několik obchodů
s potravinami. Rychle zamíří k tomu, do kterého chodí nejradši a
nejčastěji a vejde do něj. Projde snad všechny uličky, s masem i
s čokoládami, než narazí na tu, ve které mají ramen. Hbitě jich několik
popadne a spolu s nimi zamíří k pokladně, kde zaplatí a vyčerpaně vyjde
z obchodu. Kdo by řekl, že najít něco tak důležitého, jako je ramen, dá
tolik práce?
Rozhlédne se a místo zatáčky doprava, vedoucí na konec čtvrti, zvolí
tu doleva. Když už je tady, může se snad trochu porozhlédnout, ne? Projde kolem
několika obchodů s oblečením, bižuterií, stihne se udivit i nad zaplněnými
fastfoody, než se konečně rozhodne do jednoho z obchodů vkročit. Jeho
pozornost hned zaujmou vystavené boty, které už jsou očividně poslední. Ani
chvíli neváhá a rychlým krokem se k nim vydá. Natáhne ruku, chytne boty a
ve chvíli, kdy si je chce přitáhnout k sobě si všimne, že úplně ve stejnou
chvíli ty boty chytl i nějaký druhý kluk. Střelí po něm pohledem a v tu
chvíli se mu skoro zastaví srdce. On.. je tak… nádherný! Naprázdno otevřel ústa
a pohledem přejížděl po obličeji onoho kluka, než se nezastavil u jeho očí.
,,Můžeš ty boty pustit?
Jsou moje,‘‘ promluvil klidně, ale trochu naléhavě ten kluk. Byl vysoký, vlasy
měl obarvené na světlo stejně, jako Tao. Na sobě měl bílé tílko, na kterém byla
ještě černá košile a to všechno ladilo s obtaženými kalhoty. Zatímco jemu
to tak sluší, Tao tu před ním stojí jen v riflích a v mikině
s medvědíma ušima. Doufá, že ten kluk se řadí mezi ty lidi, co říkají, že
nedávají na první dojem. Jo, možná mu způsobil zástavu srdce, ale těm botám se
to před chvílí podařilo taky, takže se jich jen tak nevzdá.
,,Ale.. Já je viděl
první,‘‘ začal protestovat Tao.
,,Dokaž to,‘‘ zvedl
jedno obočí a naklonil se k němu. Tao se trochu odtáhl a pohled zabodl
někam pryč do jiných bot.
,,No..‘‘
,,Máš na ně vůbec?‘‘
ušklíbl se a znovu se narovnal. Tao se mu dotčeně znovu podíval do očí a hned
na to chtěl něco říct, ale pak si to rozmyslel. Je pravda, že nemá peníze na
rozdávání a prát se o boty, jejichž cenu ani nezná, asi nebude zrovna
nejchytřejší. Ale na druhou stranu, ten kluk je asi to nejhezčí, co za poslední
měsíce viděl, takže může tuhle situaci aspoň využít k tomu, aby s ním
aspoň ještě chvíli mluvil.
,,Samozřejmě že na ně
mám. Jinak bych je asi nechtěl, ne?‘‘ pevněji stiskl ony boty a přitáhl si je
trochu blíž k sobě.
,,Tak, co s tím
uděláme? Oba ty boty chceme, jenže mají jen jedny,‘‘ boty si přitáhl na svou
polovinu a tázavě se na Taa podíval.
,,No já nevím. Ale ty
vypadáš, že si můžeš takových a ještě hezčích bot pořídit kolik chceš, což já
rozhodně nemůžu,‘‘
,,Jenže já chci tyhle
boty,‘‘
,,To já taky,‘‘
,,Ale, tak víš co?
Vezmi si je, já se podívám po jiných,‘‘ pustí boty a hlavou kývne
k pokladně, zatímco mu přes obličej přelétne šibalský úsměv. On tuší, že
Tao na ty boty nemá dost peněz, takže si teď bude moci vychutnat ten vítězný
pocit.
Tao se podiví nad takhle rychlým a nečekaným ústupem. Myslel, že si
to užije trochu déle. Otočí se směrem k pokladně a pomalým krokem
k ní zamíří. Když už je dost daleko od toho kluka, nenápadně se podívá na
cenu bot. Ve chvíli, kdy si prohlédne všechna čísla na visačce, úplně mu to
vyrazí dech. Čekal, že ty boty asi nebudou nejlevnější, ale protože byly
poslední, myslel si, že až tak hrozné to nebude. Trochu se otočí a poohlédne se
zpět na toho krásného kluka. Když zjistil, že se na něj stále upřeně dívá a
usmívá se, hned se zase rychle otočil zpět. Za jiných okolností by byl asi
momentálně jeden z nejšťastnějších lidí na zemi, nebo minimálně
v Koreji, protože mu ten nejhezčí kluk věnuje všechnu svou pozornost a
upřeně se na něho dívá, ale teď to nejde. Tao se pomalu propadal do zoufalství,
ale nemohl to dát najevo. Prostě jen v duchu doufal, že si z domu
vzal o něco víc peněz, to by pak nějak vysvětlil, proč tolik utratil a nějak by
se mu to podařilo zplatit, jenže něco mu říkalo, že ho právě čeká ztrapnění
před nádherným klukem, kterého chtěl spíš zaujmout něčím obdivuhodným. Ale teď
ho už asi nic nezachrání, snad jen, že by tam přece jenom ty peníze byly.
Tao došel až k pokladně a položil před prodavačku boty. Nervózně
vytáhl svou peněženku a podíval se, jak velký je její obsah. Polilo ho horko,
když zjistil, že jeho jediná naděje na záchranu se právě vypařila. On ty peníze
nemá. Skousl si spodní ret a podíval se na prodavačku, která čekala na peníze.
,,No tak, na co
čekáš?‘‘ ozvalo se mu za zády. Tao hned poznal, aniž by se musel otáčet, že je
to ten kluk.
,,Omlouvám se,‘‘
podíval se provinile na prodavačku a uklonil se. Otočil se na kluka a očima
zatěkal po jeho obličeji.
,,Fajn, vyhrál jsi. Ty
peníze nemám. Tak jenom do mě, pořádně si to užij,‘‘ byl připravený na cokoliv,
hlavně na výsměch. Jenže, klukovi před ním z tváře zmizel úsměv a soucitně
se na Taa podíval.
,,Proč bych to dělal?‘‘
,,Myslel jsem, že na
tohle čekáš,‘‘ nechápal Tao.
,,Tak co bude
s těma botama?‘‘ ozvala se stále čekající prodavačka.
,,Promiňte, nemám dost peněz na
zaplacení,‘‘ otočil se k ní Tao.
,,Já platím,‘‘ přistoupil blíže
k pokladně ten kluk, vytáhl z kapsy peněženku a podal prodavačce
peníze. Převzal boty, ale to už byl Tao na odchodu.
,,Počkej!‘‘ zvýšil hlas kluk a rychlým
krokem Taa dohnal.
,,Jsou tvoje,‘‘ podal mu boty a mírně se
usmál.
,,Eh?‘‘
,,Máš pravdu, já si jich můžu koupit
kolik chci a ještě hezčí než jsou tyhle. Tak si je vezmi. Mě by stejně
neslušely,‘‘ to už mu boty vyloženě vnutil, protože Tao tam jen tak stál a
nechápavě si ho měřil pohledem, takže vážně nevypadal, že by se měl
k tomu, aby si ty boty vzal.
,,Ale..‘‘ Tao vážně nechtěl věřit tomu,
že by mu úplně cizí kluk bezdůvodně kupoval tak drahé boty.
,,Neděkuj,‘‘ usmál se a za chvíli už
zmizel někde za rohem čtvrti.
To bylo skvělý, ale proč to bylo tak krátký?
OdpovědětVymazatMiluju Krise, on je nádhrné stvoření. A v páru s Taem jsou sladcí, prostě k sobě patří. Jako pár je mam hodně ráda.
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl. Snad nebudu čekat moc dlouho...
PS: A že tam nebude yaoi mě rozhodně vůbec nevadí. O to bude ta povídka sladší...