My B/G 2/2 By Hyunii

 Takže One Shot na přání, který mi tohle hovado celý nesežere, protože to má 5942 slov. Musím to rozdělit na dvě části. Hyunii je hovado, ale co by pro svoji Heechul sestru neudělala. MILUJU TĚ MUHÍÍÍ :3  Takže strávila jsem nad tím deset hodin, tak doufám, že to oceníš nebo přísahám, že ti provedu kastraci zdarma, nebo něco tomu podobného!! Chňa! Miluju Vás! Užijte si to! 

Zadání: 100%

fluffy, funny

Hyukjin a Alex (tvoje Heechulsestra :D)

One shot (only one shot u hu hu hu hu huuuu :DD)

Teoreticky splněno :DDD

XXX

HyukJin byl poněkud zaskočen chováním Alex. Vůbec nečekal, že by se mohla chovat tak přirozeně aniž by ho na každém kroku uctívala jako boha. Byla úplně jiná než si představoval fanynku. Nebyla poblázněná nevyptávala se na nic, nechtěla podpisy pro kamarádky, netoužila po jeho zpěvu. Jen byla ráda, když ji pomohl s domácím úkolem a nebo ji ořezal pastelky, aby si mohla kreslit.
„Jsi taky jen člověk, stejně jako já, tak proč z tebe dělat poloboha? Stejně do něj máš daleko,“ pronesla naprosto klidně, když už asi po čtvrté mu byla nucena oholit nohy. Pořád se musel skrývat za jménem Jang Hae Ra. Vážně vtipné.
„Nevrť sebou pořád!“ plácla ho po stehně. Jin zasyčel a protřel si poraněné místo.
„Jestli nechceš, abych tě zase fikla tou žiletkou, tak seď a vydrž to, zase to tolik nelechtá,“ … „Ale já jsem lechtivej! Zvlášť když mi tu nohu držíš tam!“ Alex po něm vrhla docela nemilý pohled.
„A máš studené ruce,“ nafouknul uraženě tváře. Odložila holítko na umyvadlo a ručníkem mu utřela nohu.
„Proč se vůbec pořád ptáš? Si horší než jiné fanynky. Ještě slovo a odteď si nohy holíš sám!“ ukázala na něj výhružně prstem. Hyuk se nasupeně zvedl a oddupal si to z koupelny. Rozplácl se na posteli a vyplázl jazyk směrem na Alex, která ho pobaveně sledovala.
„Laskavě si nandej vlasy, nebudu riskovat tvoje odhalení jako předevčírem, kdy sem nakráčel Jeremy,“ hodila po něm jeho paruku.
„Rozkaz,“ narazil si ji na hlavu, ale zjistil, že bude potřebovat trochu upravit, tak se ještě na chvilku vrátil do koupelny.

Alex mezitím si trochu poklidila stůl. Najednou někdo zaklepal na dveře. Šla otevřít a na chodbě stály tři ne moc milé holčiny z koleje.
„Ahoj Alex, tak co, jak jsi na tom s tím obrázkem?“ zeptala se první.

„Už ho mám téměř hotový, chcete to vidět?“ usmála se mile.
„Jasně,“ prohlédla si Alex druhá. Alex rychle skočila ke stolu a z šuplíku vytáhla velký papír A3, na kterém byl obraz velkého draka. Měl to být návrh na zmodernizování znaku jejich dívčí koleje, která brzo měla oslavit dvou sté výročí. Podala jej jedné z holek a čekala, co na to řeknou.

Hyuk slyšel jen nějaké nesourodé zvuky a tak se přesunul ke dveřím a zaposlouchal se do jejich konverzace.

„Hmm, není to špatné,“ řekla jedna. Alex se v očích objevily hvězdičky štěstí.
„Ale, je to takové, příliš moc nereálné,“ zamyslela se druhá. Hvězdičky zmizely. Co se jim na tom nezdá? Je to umělecké dílo! Alex na to dělá každý večer a ten kdo si o tom myslí něco špatného postrádá mozek.
„Ne, není to ono,“ ušklíbne se třetí. Všechny tři se na sebe podívají a škodolibě se pousmějí. HyukJin, který to celé sleduje nevěstí nic dobrého. Tyhle namyšlené nány už stačil prokouknout za tu dobu, co tu je.

„Předělej to,“ podá jedna zpět papír Alex. Ovšem dřív než si ho stačí vzít vytrhne své kolegyni papír druhá.
„Nebo víš co? Udělám ti to snažší,“ usměje se a před očima Alex papír roztrhá na několik kousků, „Udělej úplně nový návrh!“
„Cože?“ vyhrkne Alex a do očí se jí ženou slzy. Její práce, na kterou byl tak moc pyšná a ony ji jen tak roztrhají. Znehodnotí.
„Co si myslíte, že děláte?!“ křikne na ně Hyuk, který to dál nemůže snášet.
„A hele, Slečna Opičí Xicht, nepleť se do toho HaeRo,“ pronese s opovržením v hlase jedna z holek. Alex si mezitím klekne a ze země posbírá kusy papíru. Hyuk přejde až ke dveřím chytne Alex za ramena a zatáhne ji do pokoje.
„Vypadněte!“ zavrčí nebezpečně na ty slepice a práskne jim dveřmi před nosem. Doufal, že to vyvolalo, takovou tlakovou vlnu, že prolítly protější zdí.

Otočí se na Alex, která sedí na posteli v ruce žmoulá kusy papíru, který dohromady tvořily pro něj nádherné umělecké dílo. Jin k ní přiklekl a donutil ji se na něj podívat.
„Alex, neplač,“ zašeptal a setřel ji slzy, které se hrnuly z jejich modrých očí.
„Je to v háji,“ zašeptala mezi vzlyky, které se ji draly z hrdla. To on byl momentálně v háji. Nechtěl, aby brečela, vůbec se mu to nelíbilo. Nevěděl, jak ji utěšit. Byl si moc dobře vědom toho, jak na tom pilně pracovala a jak moc ji to bavilo.
„Neplač nebo se rozbrečím taky!“ zakňoural jako malé štěně a nahodil prapodivnou grimasu připomínající tlačení na záchodě. Navíc ta paruka, kterou měl na hlavě tomu vážně dodávala šmrnc. Alex se uchechtla nad jeho počínáním, ale hned, jak ji pohled sjel na kusy papíru se ji do očí hrnuly další a další slzy.
„Shhh, to nevadí,“ zašeptal Jin hned po té, co se zvedl ze země a posadil se vedle ní. Pevně ji sevřel v náručí a její hlavu si opřel o hruď. Hladil ji po vlasech a přál si jediné a to ji utěšit. Alex se rozbušilo srdce v rychlém tempu. Vůbec něco takového nečekala. Zavřela oči a nechala se kolébat za doprovodu tlukotu jeho srdce, které mohla krásně slyšet, jak si ji tiskl k hrudi. Takhle setrvali ještě nějakou chvíli, než si Jin všiml, že Alex pravidelně oddechuje a už se netřese jako předtím. Opatrně se podíval do její tváře a zjistil, že ji ukolébal ke spánku. Lehce vzal papíry z jejích rukou a odložil je na stůl. Potom opatrně, tak lehce a něžně, jakoby se bál, že ji každičký jiný pohyb probudí ji položil do postele a přehodil přes ní peřinu. Ještě se sehnul, aby ji mohl sundat brýle. Připadala mu jako anděl. Sice rudovlasého anděla nikdy neviděl, ale teď měl takový pocit. Nachytal se, jak se připitoměle usmívá a pozoruje její spánkem uvolněný obličej. Očima zatěkal po její tváři a sklouzl pohledem na její rty. Uvnitř něho se vzedmula touha ji políbit. Nervózně polkl a naklonil se blíže k Alex. Ucítil horký dech na své tváři, ale najednou ho vytrhl z pokračování zvuk mobilu, který se rozřinčel na stole. Rychle po něm chmátl, aby náhodou neprobudil to rozkošné stvoření a zvedl hovor.
„To je dost, mám pro tebe dobrou zprávu!“ ozval se manažerův hlas z druhé strany. Jin se očima neodtrhával od Alex, ale plně vnímal vše co mu jeho manažer říkal.
„Jakou?“

„Už je čas se vrátit, pozítří pro tebe zajedu,“ ta slova, jakoby se zabodla do jeho srdce. Najednou odejít nechtěl, nemohl ji tu nechat samotnou.
„Už? Tak brzy?“ zeptal se nevěřícně.
„Copak? Já myslel, že se ti tam nelíbí. No, v každém případě od soboty zase nastupuješ, takže si během zítřka sbal věci,“ ujistil ho manažer o svých slovech.
„Do-dobře,“ vydechl Hyuk a hovor vypnul. Pohledem sjel k Alex a on měl najednou pocit, že umírá.

XXX

„Co tím myslíš?! Jak odcházíš?!“ vyjela po něm Alex, když ji to na druhý den řekl, když se vrátili z vyučování. Alex to z něj páčila celkem dlouhou dobu, už od rána ji přišel HyukJin divný a zakřiknutý. A teď by nejradši si vyřízla jazyk. Protože tohle rozhodně slyšet nechtěla.
„Volali mi včera, zítra odcházím,“ pronesl posmutněle. Alex na něj nevěřícně zírala a nesouhlasně vrtěla hlavou.
„Tohle je... tohle.. nemůžou přeci... takhle..,“ nebyla schopna poskládat srozumitelnou větu. V krku měla knedlík a cítila, jak se ji slzy ženou do očí. Nechtěla o HyukJina přijít. Zvykla si na něj, on tu pro ni byl, když brečela, když se nudila, tak ji vždy zabavil svými výstřelky. Jeho úsměv ji zvedal náladu. Cítila se s ním šťastně.
„Je mi to líto,“ sklopil hlavu k zemi a držel její ruku. Alex se mu vysmekla a odstrčila ho pryč. Jin se za ní ohlédl a všiml si, že si vzala mikinu a vyběhla z pokoje ven.

Bylo mu hrozně, nechtěl pryč. Uvědomil si, že je tu něco, co ho k Alex táhne. Ještě nepotkal inteligentnější osobu, tak zároveň citlivou a upřímnou. Smutně se zvedl ze země, kam jej srazila a odevzdaně se pustil do balení jeho věcí.

Hodiny ubíhaly a blížila se večerka. Alex se stále nevrátila na pokoj a Hyuk začal mít strach. Přešlapoval po pokoji a nervózně přitom hypnotizoval kliku od dveří.
„Kde je ta rudá hlava?!“ vydechl frustrovaně a sedl si na postel. Přísahal by, že jestli bude muset ještě chvilku čekat vykašle se na nějaký přestrojení a rezolutně se ji vydá hledat klidně i v pyžamu. Ovšem veškeré jeho plány se rozplynuly, když se dveře otevřeli a dovnitř vešla Alex.
„Kde jsi byla celou dobu? Víš, jaký jsem měl strach?“ vystartoval hned k ní Hyuk. Alex mu věnovala jeden pláčem zničený pohled.
„Nech mě,“ zašeptala.
„Alex,“ řekl prosebně.
„HyukJine, prosím nech mě být,“ odstrčila jeho ruku pryč a šla si lehnout rovnou do postele. Hyuk se nezmohl na nějaký větší odpor. Nechal ji. Věděl, že by to bylo zbytečné a nechtěl, aby plakala ještě víc. Stačilo to, že podvědomě tušil, že plakala určitě celé to odpoledne. Rezignovaně se složil do postele a sledoval její záda, která se chvěla. Určitě brečela... ale nechtěl ji ublížit ještě víc. Tak jen bolestně zavřel oči, aby zabránil vlastním slzám a otočil se na druhou stranu.

XXX

Byla to dlouhá a bezesná noc. HyukJin se vůbec nebyl jist zda usnul. Stále přemýšlel na různými variantami, co by měl udělat. Nic ho ale nepřivedlo na správnou cestu. Když zapípal budík, tak si jen přál, aby se čas zastavil. Nechtěl se teď sbalit a odejít. Nemohl. Rozhodně ne jen tak. Musí Alex něco říct. Musí ji říct, co k ní cítí.

„Alex?“ zašeptal o pár chvilek později, kdy už se stihl obléknout.
„Hmm?“ ozvalo se jen. Povzdechl si.
„Rozloučíš se se mnou, aspoň?“ naléhal na dívku. K jeho překvapení se Alex zvedla a postavila před něj.
„Hodně štěstí,“ natáhla k němu ruku s prázdným výrazem v obličeji.
„Takhle ne,“ zašeptal.
„Co čekáš? Že tě s úsměvem obejmu?“ pronesla bodavě, ovšem on mohl cítit tu bolest, která se za tím vším nacházela.
„Omlouvám se,“ řekl.
„Nech toho HyukJine, prosím, prostě už běž, neprotahuj to,“ po tváři ji stekla slza, kterou rychle hřbetem ruky utřela.
„Dobře, Sbohem,“ zašeptal zničeně a otočil se směrem ke dveřím. Alex pozorovala jeho záda a snažila se zadržet slzy. Neúspěšně.

Ne... nemůže takhle odejít nemůže. Nesmí! HyukJin sbíral všechnu odvahu světa, kterou mohl v momentě, kdy se jeho ruka dotkla kliky dveří. Pevně semknul oční víčka k sobě a vydechl. Ano teď nebo nikdy! Rychle se otočil a pár dlouhými kroky byl hned u Alex. Přitáhl si ji k sobě a vyhledal její rty. Přitiskl se na ně v dlouhém polibku. Konečně mohl cítit to po čem už delší dobu toužil. Proč se ale rozhodl až teď? Proč je takový zbabělec? Prsty hladil její tváře a polibek prohloubil v zoufalém záklonu její hlavy. Alex drtila v pěstích látku jeho trika a nechtěla ho pustit. Přála si, aby tohle neskončilo, ale bohužel opak byl pravdou. Po chvilce se HyukJin odtáhl a zašeptal: „Alex... já se vrátím, slibuju,“ znovu ji políbil, ale hned nato se jí pustil, protože nevěřil, že by dokázal odejít, kdyby se nepustil. Rychle za sebou zavřel dveře a mířil rovnou pryč.
Alex stála uprostřed místnosti, z očí ji vytékaly slzy a na rtech stále cítila ty jeho.
„HyukJine..,“

-O měsíc později-

Alex utírala skleničky a pozorovala při tom televizi, ve které běžel zrovna hudební program.

Skupina 100% je právě na prvních příčkách hitparády. Včera se objevili v Top Chartu a prozradili datum jejich prvního koncertu.

S úsměvem pokroutila hlavou nad scénou v televizi a odložila další sklenici na své místo. Měla docela volněji. Kavárna nebyla plná. Vytáhla z pod pultu skicák a tužku a zamyslela se, jak by mohla ještě zlepšit své dílo.

„Prosím jedno latté,“ ozvalo se za jejími zády. Otočila se a střetla se se dvěma čokoládovýma očima.
„Ahoj,“ usmál se na ni dotyčný. Alex zůstala vyjukaně koukat a odložila skicák na pult.
„Říkal jsem, že se vrátím,“

KONEC