Pairing: YunJae/YooSu
Žánr: Smutné, romantické, Yaoi
Typ: Jednorázovka
Na přání.
Poznámka: Původně to bylo na pairing Yunho+Junsu+JaeJoong, ale osobně si myslím, že takhle to ocení osoba,c o si to přála taky! :) A ještě něco. Najděte si čas. Je to totiž hodně dlouhá jednorázovka :)
JaeJoong
„Je konec,“ ta slova mě bodla do srdce.
„Cože?“ doufal jsem, že jsem se jen přeslechl.
„Slyšel jsi dobře, je konec,“ znovu ten jeho chladný tón hlasu. Co se to stalo? To nemyslel vážně, nemohl.
„Yunho, je tohle jen sranda, že jo?“ musel jsem se zeptat, protože to můj mozek odmítal, přestože jsem někde v hloubi duše věděl, že nežertuje.
„Nejsi dítě, takže si myslím, že to chápeš moc dobře. Prostě za mnou už nelez,“ zněla jeho bezcitná odpověď. Do očí se mi hrnuly slzy a moje srdce se v ten jediný okamžik roztříštilo na tisíce střípků. Sevřel jsem ruku v pěst a opřel se jí o opěradlo židle, která stála vedle mě, jinak bych se skácel k zemi. To nemůžu, rozhodně ne před ním.
„Doufám, že jsi to pochopil,“ dodal ještě, dlouze se mi podíval do očí a já se snažil vyhledat jen malý kousek , jen trošek soucitu v jeho očích, ale neviděl jsem vůbec nic. Počkal jsem až se otočil a odešel z mého pokoje. Poté jsem se svezl bezmocně na zem a přestal jsem zadržovat slzy. Ať jsem přemýšlel jakkoli nemohl jsem najít jediný důvod proč. Co jsem udělal, že je konec? Co se stalo, že ode mě odcházíš?
x-x-x
Junsu seděl v obýváku a nervózně si mnul ruce. Čekal až se Yunho vrátí a poví mu, jak to dopadlo. Popravdě to netrvalo moc dlouho, ale jemu to přišlo jako věčnost, co Yunho zmizel za dveřmi JaeJoongova pokoje. Že by si to nakonec rozmyslel, že ho neopustí? Nedokázal to Jaemu říct? Uvědomil si, koho vlastně miluje víc? Junsu si vůbec nevěřil. Nevěřil, že by ho Yunho mohl milovat natolik, aby opustil někoho s kým strávil poslední tři roky.
Junsu vždy záviděl JaeJoongovi jeho čistou povahu, jeho schopnosti i dovednosti a hlavně mu záviděl Yunha. V první den, kdy se s Yunhem potkal věděl, že potkal svoji spřízněnou duši. Jenže se tak moc bál, že by ho odmítl, že mu nikdy své city až do nedávna nepřiznal. Navíc po nějaké době se Yunho dal dohromady s JaeJoongem a Junsuovi to moc ublížilo, ale neměl to nikomu za zlé, moc dobře věděl, že si za jeho osamělost může jen on sám svojí zbabělostí.
V každém případě se stalo něco, co by si nedokázal představit ani v těch nejšílenějších snech. Původně si nebyl vůbec jistý jestli se mu to jen nezdá, ale všiml si, že Yunho v posledních pár měsících vyhledává jeho společnost. Začali spolu trávit čím dál tím víc času a pak se stalo, že když měli zrovna koncert jako skupina, tak při JaeJoongově sólu si ho Yunho odvedl stranou a bez jakéhokoli upozornění mu prozradil, že ví o jeho citech a zeptal se ho proč mu je nevyznal už dřív. V tu chvilku se Junsu neskutečně styděl, ale Yunho ho přesvědčil a políbil ho.
„Nad čím to zase přemýšlím?“ projel si rukou vlasy a otočil se směrem do chodby, doufal, že se už Yunho vrátí. Jenže kde nic tu nic a fakt, že z JaeJoongova pokoje se neozýval sebemenší zvuk natož křik, tak se bál toho nejhoršího. Opřel záda o pohovku a povzdechl si, podíval se na svoje ruce a už se pomalu začínal smiřovat s tím, že to prostě nevyšlo. Cítil, jak ho pálí oči od slz, když tu najednou mu kolem krku přistály dvě ruce a ucítil horký dech na své tváři.
„Yu-Yunho?“ vydral ze sebe polekaně a slzy hned zamrkal. Otočil hlavu směrem k jeho tváři a střetl se s jeho pohledem. V jeho očích se nevyznal, nedokázal rozpoznat jestli to dopadlo nebo nedopadlo dobře.
„Myslím, že to pochopil,“ zašeptal a potutelně se usmál.
„Vážně?“ zeptal se Junsu a cítil, jak z něj najednou opadla ta zničující nervozita. Avšak vystřídal ji jiný pocit, a možná že mnohem horší. Jak se teď bude moci podívat JaeJoongovi do očí. Bude ho nenávidět.
„Co teď budeme dělat?“ snažil se přebít tu myšlenku a pevně chytl Yunha za ruce plný očekáváni.
„To co obvykle,“ mrkl na něj, lípnul mu pusu na nos a nakonec se odtáhl z jejich objetí. Junsua ta odpověď trochu zaskočila, ale nenechal se tím příliš vyvést z míry, měl teď svého Yunha. Na ničem jiném teď nezáleželo.
x-x-x
Celý ten děj sledoval Yoochun z kuchyně a smutně se podíval na kuchyňskou linku. Uvnitř něho se nahromaďoval vztek a ten největší hněv. Jak to Yunho může udělat? Jak může takhle bezcitně zacházet s někým jako je JaeJoong. Takhle to nenechá! Naposledy přejel pohledem po těch dvou a pak se rozběhl do JaeJoongova pokoje.
To co spatřil mu trhalo srdce ještě víc než předtím. Jae seděl na zemi jedna ruka na zemi, druhá zavěšená na židli. Jeho pohled směřoval dolů, celý se třásl a na zemi pod ním se rýsovala mokrá stopa od slz, které už stihl vyplakat. Yoochun nevěděl, co by měl říct nebo udělat jen stál mezi dveřmi a mlčky pozoroval tu bezmoc.
Po chvíli si ho ale Jae všiml a rychle svoje slzy setřel.
„Micky? Ty jsi tady?“ zeptal se roztřeseně a pomalu se zvedl se země. Yoochun spatřil jeho zarudlé oči, a tak za sebou zavřel dveře a přišel k JaeJoongovi blíž.
„Nevěděl jsem že-,“ začal Jae, ale větu nedokončil. Yoochun si ho přitáhl do objetí a pohladil ho po jeho vlasech.
„Jen plač, to nevadí, vím, jak ti je,“ zašeptal a snažil se zamrkat vlastní slzy, které se mu hnaly do očí. Překvapený Jae se letmo podíval na stranu, ale do Yoochunova obličeje neviděl.
„Je to v pořádku,“ zašeptal Yoochun, ale hlas se mu zlomil. Jae nebyl jediný, kdo byl na dně. Vycítil to a pevně objal Yoochuna nazpět: „Micky,“ zakňučel a znovu se rozplakal.
Po chvíli, co tam tak stáli v objetí se Jae odtáhl a všiml si i Yoochunových slz. Bylo mu jasné, že on ví proč brečí, ale nevěděl proč brečí i Micky. Najednou ho popadl strach a utřel mu jeho zmáčenou tvář. Yoochun ho však chytl za ruku a nesouhlasně zavrtěl hlavou.
„O mě se nestarej, ty jsi na tom hůř,“ řekl mu soucitně a pousmál se nad myšlenkou, že i když je JaeJoong úplně v koncích stále se stará o ostatní, jakoby na ničem jiném nezáleželo.
„Stalo se něco s Junsuem?“ zeptal se po chvilce Jae, když mu Micky setřel všechny slzy. Yoochun se na chvilku zarazil. Cožpak ty nevíš důvod, proč se s tebou Yunho rozešel? Podíval se na Jaeho a pak rozpačitě kolem sebe.
„Co se stalo Micky?“ položil mu ruku na rameno.
„Hyung, ty nevíš proč se s tebou Yunho Hyung rozešel?“ zeptal se opatrně. Jaemu to v tu chvilku došlo. Podíval se nevěřícně na Yoochuna a z očí mu opět vytekly slzy.
„Chceš říct..., že… že.. Junsu a.. Yu.. Yunho..?“ vydral ze sebe zatrhávaně a nechtěl věřit tomu, co se právě dozvěděl.
„Je mi to tak moc líto, Hyung,“ svěsil hlavu Yoochun. Jae složil obličej do rukou a zakroutil hlavou.
„Kdybych se Junsuovi konečně vyznal Yunho Hyung by se s tebou nerozešel, je to moje vina,“ … „Ne Micky! Není to tvoje vina, já si nedokázal udržet Yunhovu lásku, omlouvám se!“
x-x-x
Changmin konečně zase po dlouhé době vylezl ze svého pokoje, protože dostal hlad, a tak se rozhodl navštívit svoji přítelkyni ledničku. Jakmile prošel kolem JaeJoongova pokoje zaslechl pláč. Přišlo mu to poněkud divné, a tak jen nakoukl. Spatřil Yoochuna, jak objímá Jaeho kolem ramen. Zakroutil nad tím nechápavě hlavou, a i když by chtěl vědět, co se stalo nechal je radši osamotě. Když konečně došel do kuchyně nachytal Junsua pověšeného na Yunhovi a oba se připitoměle usmívali. Možná byl trošku pomalejší v chápání, ale když se napakoval zásobami jídla a vrátil se do svého pokoje, tak se zamračil a řekl si: „Tady je něco špatně,“
x-x-x
Na druhý den ráno se ani Jaemu ani Yoochunovi nechtělo z pokojů. Nespali. Bylo jim mizerně, ale kdo by se jim divil, že? Ani jeden nechtěli vidět Junsua nebo Yunha.
Yunho seděl v kuchyni a snídal. Po chvilce tam vtrhl Junsu a za ním se vpotácel ještě napůl spící Changmin. Junsu zářil jako sluníčko a hrnul se hned na místo vedle Yunha. Ten se na něj usmál a podíval se do chodby. Changmin ještě ani nestihl otevřít ledničku a zastavil ho Yunhův hlas: „Changmine, jdi probrat Yoochuna a JaeJoonga, prosím,“
„Eh.. Hyung.. Teď?“ zeptal se poněkud otráveně. Yunho přikývl. Changmin se na něj zoufale podíval, doufal, že ho třeba ještě nechá se najíst, ale pak se podíval na Junsua, který ho svým pohledem přímo probodával.
„Fajn, chápu,“ odsekl Min a rozešel se směrem do chodby.
Yunho
Promiň Changmine, nemám teď sílu jít vzbudit JaeJoonga nebo s ním jen mluvit.
x-x-x
Nejdřív zaťukal na dveře JaeJoonga: „Hyung? Spíš? Měl by jsi vstávat, víš že dneska máme plný program a jestli se chceš nasnídat, tak..,“ spustil, když otevřel dveře, ale pak si všiml, jak Jae sedí na posteli a má naprosto prázdný výraz ve tváři.
„To je v pohodě,“ řekl prostě Jae a povzdechl si.
„Do- Dobře,“ přikývl Changmin a nechal pootevřené dveře. Přešel tedy k dalším dveřím, ale ještě předtím než na ně zaťukal se ohlédl zpět a uviděl JaeJoonga, jak se pomalým krokem přesouvá do koupelny.
„Tohle je divný,“ zamumlal a zaťukal na Yoochunovi dveře, pomalu je otevřel a nakoukl dovnitř. Akorát se střetl s Yoochunem, který vypadal naprosto stejně unaveně a zničeně jako JaeJoong, ale na rozdíl od něj šel už s ručníkem do koupelny a neseděl na posteli, jako boží umučení.
„Ah.. Changmine,“ pronesl Micky a prošel kolem něj.
„Jo, ahoj... Eh,JaeJoong!.. teď šel do-,“ chtěl mu odpovědět a říct mu ať nechodí do koupelny, ale už bylo pozdě. Jen si povzdechl, pokrčil rameny a vydal se zpět do kuchyně, aby si snědl svoji vytouženou snídani.
JaeJoong
Nejradši bych teď zemřel. Yunho mě opustil a Yoochun teď trpí, protože mu ukradl Junsua. Nemůžu spát, nechci jíst ani pít ani brečet už nemůžu. Nechci ho potkat. Nechci... nic.
Nechával jsem si na obličej téct teplou vodu a opřel jsem se rukou o studené dlaždičky ve sprše. Najednou jsem uslyšel zvuk otevírajících se dveří. Nikdo mi do koupelny nelezl, když jsem sprchoval až na Yunha. Co tu dělá? Nemám mu, co říct!
„Vypadni! Neříkal jsi, abych za tebou nelezl?! Tak proč ty lezeš za mnou?!“ rozkřikl jsem se bezmocně. Všiml jsem si siluety, jak se zastavila, ale něco mi přišlo divné. Ten dotyčný byl menší než Yunho. Najednou se ozvalo: „Promiň Hyung, nevěděl jsem, že jsi tady,“ Poznal jsem Yoochunův hlas, a tak jsem rychle vypnul tekoucí vodu, vzal si ručník okolo pasu a otevřel dveře od sprchy.
„Promiň Micky! Nevěděl jsem, že jsi to ty,“ omluvil jsem se rychle a pak jsem si všiml jeho výrazu. Jen lehce mi došlo, že taky celou noc nezamhouřil oka.
„Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se.
„A ty?“ podíval se na mě. Myslím, že jsem mu nemusel odpovídat, bylo mi jasné, jak teď asi právě vypadám.
Yunho
Changmin se už vrátil, ale kde jsou ti dva? Kde je Jae?
„Vstali?“ zeptal jsem se Mina, který zaparkoval naproti mně a hodil si na stůl několik misek s jídlem.
„Jo, jo, ale ještě šli do koupelny,“ pronesl rychle a nevěnoval mi ani jeden pohled.
„Cože? Spolu?“ zarazil jsem se, když Changmin znovu přikývl. Odložil jsem hůlky a podíval se směrem do chodby. Pak jsem ale ucítil ruku na stehně. Otočil jsem se a všiml si Junsua, který zakroutil hlavou, že bych nikam chodit neměl. Musel jsem se kousnout do tváře, abych se přemohl a nešel za nimi. Usmál jsem se a pohladil Junsua po vlasech.
„Promiň,“ řekl jsem a otočil jsem se zpět na své židli. Ne teď není ještě ta správná doba, ještě ne.
Junsu
Co jsem si mohl myslet? Že to bude bez následků? Musím dát na Yunha pozor, je pořád ještě zvyklý starat se o Jaeho. Ale věřím, že to bude v pohodě. Je tu přece teď se mnou. Doufám, že se ke mně bude chovat stejně jako k JaeJoongovi. Vážně bych si to přál.
x-x-x
Asi o hodinu později už byli všichni připraveni na odjezd na tréning. Avšak mezi všemi panovala poněkud tichá nálada. Jediný Changmin, který byl poněkud mimo dění měl na tváři nasazený úsměv a v uších sluchátka.
Yoochun se držel, co nejblíž Jaemu a ten zase Mickymu. JaeJoong se snažil vyhýbat pohledu Yunha, který na něj pořád ustavičně vrhal. Junsu se na Yunha lepil, jak lepidlo a Yoochun si myslel, že vyletí z kůže.
Yoochun
Asi jsem se zbláznil, když jsem Yunhovi řekl, že ho Junsu má rád. Proč jsem chtěl pro Junsua jen to nejlepší? Za všechno můžu já! Kdybych mu to neřekl nikdy by se tohle nestalo. To já budu moct za to, že se skupina rozhádá. Ale hlavně, takhle odporný podraz od Yunha bych nečekal...
FLASHBACK
Junsu se sprchuje, JaeJoong šel s Changminem na nákup. Teď mám šanci to říct Yunhovi. Přešel jsem do jeho pokoje, akorát si četl.
„Hyung?“
„Ah, Yoochune? Copak?“ usmál se na mě.
„Můžu s tebou mluvit?“ zeptal jsem se.
„Jasně,“ pokynul na židli naproti své posteli.
„Nepřijde ti trochu divné, jak se k tobě Junsu chová?“ zeptal jsem se. Všiml si mého vážného výrazu, a tak se zamyslel: „Nevím, nijak jsem si nevšiml, měl bych snad?“
„V tvé přítomnosti je šťastný, rád se tě dotýká a usmívá se na tebe,“ pronesl jsem.
„A co jako?“ nejspíš vůbec nechápal o čem mluvím, dokonale jsem to poznal na jeho nechápavém výrazu, docela mě tím rozčiloval.
„Jsi tak nevšímavý?!“ zvýšil jsem hlas. Yunho se na mě ublíženě podíval: „Co ti je?“
„Junsu tě miluje!!!“ vykřikl jsem a do očí se mi nahrnuly slzy. Yunho na mě zůstal nevěřícně zírat.
„Co tím myslíš?“ … „To co tím myslím! Miluje tě! Trápí se kvůli tobě! Nedokáže ti to říct sám! Já ho nechci vidět, tak smutného a zoufalého! Chápeš?! Ničí mě to taky!“ neudržel jsem své emoce na uzdě a rozkřičel se na něj. Zůstal překvapeně koukat, asi se to snažil pobrat, viděl jsem, jak mu to v hlavě šrotuje. O co se tu vůbec snažím, je to ignorant...
Zvedl jsem se k odchodu, ale Yunhův hlas mě zastavil: „Yoochune, ty ho miluješ?“
Zůstal jsem stát v šoku a díval se bezvýznamně před sebe. Jak na to přišel? Nadechl jsem se a procedil jsem přes zuby: „To s tím nemá nic společného,“ a s tím jsem odešel z jeho pokoje.
KONEC FLASHBACKU
Jsem idiot, nic takového jsem mu neměl říkat, teď trpím ještě víc a kvůli mně i JaeJoong.
Posadil jsem na židli u nás ve studiu. Ostatní trénovali, já už toho měl dost. Po chvilce se ke mně připojil i JaeJoong. Všiml jsem si, jak se stále dívá Yunhovým směrem a má pořád ten zničený výraz. Neměl jsem to srdce mu o všem říct.
„Nekoukej na něj, Hyung,“ zašeptal jsem směrem k němu. Jae si povzdechl a sklopil hlavu.
x-x-x
Junsu dotancoval a skočil na Yunha zezadu: „Hyung! Pojďme se osprchovat!“ Všichni přítomní to slyšeli a jen vzhlédli k těm dvou. Jae s Yoochunem měli ve tváři prosbu, aby to byl jen sen. Yunho se otočil na Junsua s letmým úsměvem a pak si všiml v odraze zrcadla JaeJoonga, jak opět věší hlavu a Yoochuna, který ho objímá kolem ramen.
„Junsu, běž sám, dobře?“ řekl a pohladil ho po hlavě. Pak se otočil směrem k ostatním: „Changmine, Yoochune! Běžte se osprchovat!“ a ukázal směrem ke koupelnám. Jae se prosebně podíval na Yoochuna a chytl ho za ruku, aby nikam nechodil.
„Nechoď, Micky..,“ zašeptal. Yoochun na něj koukal, ale nevěděl, co má dělat.
„Yoochune, běž,“ ozvalo se za jeho zády. Jae se neodtrhl od jeho očí a nechtěl ho pustit. Micky si skousl spodní ret a povzdechl si: „Aish, Mian,“ když mu Yunho stiskl rameno. Zvedl se a odešel rychle do sprch.
„Micky,“ zakňoural Jae a pak si uvědomil, že tam je s Yunhem sám. Otočil se k němu zády a zhluboka se nadechl.
„JaeJoongu,“ uslyšel a nervózně polkl. Ucítil Yunhovu ruku na rameni a rychle ze sebe vyhrkl: „Říkal jsi, ať za tebou nelezu, tak proč ty lezeš za mnou? Nestačí ti, že jsi mi vrazil kudlu do srdce, ale ještě v něm i ryješ?!“ Yunho zůstal stát a podíval se do země.
„Proč si na Junsua zlý? Běž za ním! Chtěl být s tebou!“
„Nejdu,“ řekl rezolutně Yunho.
„Proč?!“ otočil se na něj Jae. Yunho se mu podíval do očí a povzdechl.
„Co mám udělat? Jae, přehnal jsem to promiň, ale teď se bojím, že to i Yoochun špatně pochopil, bojím se, že o tebe vážně přijdu!“ začal najednou mluvit Yunho bez rozmyšlení. JaeJoong na něj zůstal nevěřícně koukat. Yunho si všiml jeho překvapeného výrazu a tak si ho jen přitáhl do objetí.
„Co.. Cože?“ zeptal se Jae. Yunho si povzdechl a vzal jeho obličej do dlaní a podíval se mu zpříma do očí: „Hlupáčku, jsem si jistý, že jsi nepřišel na jediný důvod, proč bych se s tebou rozcházel. Tak to ti to po tom musí být jasné, že to nedává smysl. Vím, že Yoochun miluje Junsua, problém je, že Junsu miluje mě, takže s tím musím něco udělat. Byl jsem na tebe hnusný jen proto, aby si Junsu myslel, že jsem tě vážně opustil, ale budu se k němu chovat tak, že mě nakonec sám opustí. Chci, aby byl s Mickym. Je mi to líto, odpustíš mi to?“
x-x-x
Changmin
„Aha, takže takhle to je,“ usmál jsem se pro sebe a potichu odcupital do sprch. Vážně Yunho si myslí, že je génius, ale vážně, komu by tohle došlo?
„Hyung?“ zaklepal jsem Yoochunovi na rameno.
„Jo?“ podíval se na mě smutně.
„Pojď sem něco ti řeknu,“ odtáhl jsem si ho stranou a všechno mu vyklopil.
x-x-x
„Takže.. to bylo celé jen nahrané?“ zeptal se Jae, když si všechno, co mu Yunho řekl urovnal. Yunho se na něj usmál tím svým sladkým úsměvem a pohladil ho po tváři.
„Ale co Junsu? Bude smutný,“
„Ahh.. ty se vždycky o všechny staráš víc než o sebe, neboj se. Věřím Yoochunovi, že to zvládne,“ odpověděl mu na jeho otázku Yunho a pak si Jaeho přitáhl do polibku.
„Ale nemysli si, že ti jen tak odpustím tuhle příšernou noc, co jsem musel zažít!“ řekl rychle Jae, když se od Yunha odtáhl. Ten se jen zasmál: „Jasně, hlupáčku,“ a znovu ho políbil.
Žádné komentáře:
Okomentovat