We Meet Again.. By MeeKyong

Volné pokračování drabblu I Don't Know You Anymore By MeeKyong

Typ: One Shot

V první části jste si mohli domyslet pairing podle fantazie, zde už se rozhodlo o páru Kyuhyun a Changmin. Takže nás neukamenujte ^^ 



Od našeho posledního setkání už uběhl více než rok. Ani jsem si to neuvědomoval. Chvíli mi sice trvalo zapomenout, ale dokázal jsem to. Nežiji minulostí a je mi jedno co se bude dít za rok. Zajímá mě pouze to, co se děje teď. Žiji v přítomnosti.

X X X


,,Je to váš bratr?'' Podíval se na mě doktor.
,,A-ano je,'' potichu jsem mu odpověděl, ale nespouštěl jsem oči ze svého bratra.
,,Je nám to moc líto,'' z jeho hlasu jsem pociťoval opravdovou lítost.
,,Mohu tady s ním být chvíli sám prosím?'' Svůj pohled jsem přesunul na doktora a doufal ve svolení.
,,Tak dobrá. Ale za chvíli budete muset odejít,'' kývl jsem mu na souhlas a sledoval, jak se za ním zavírají dveře.
,,Hyung..,'' z očí mi ukápla první slza. Vzal jsem jeho dlaň do svých a pevně ji stiskl.
,,Hyung, proč jsou tvé ruce tak studené? Vždycky byly tak hřejivě teplé,'' nevydržel jsem to a rozplakal se úplně.
,,No tak! Vstávej! Musíš vstát! Prosím,'' lehce jsem s ním třásl, jako kdyby vážně bylo možné to, že se probere.
,,Jak se to mohlo stát.. Ještě před půl rokem jsme se náhodně potkali na ulici. Byl jsi tolik šťastný.. Hyung.. Vstaň prosím..,'' šeptal jsem mezi vzlyky prosbu do jeho hrudi. Vzpřímil jsem se a pustil jeho ruku. Setřel jsem si slzy a pohladil ho po tváři.
,,Mianhae. Mianhae hyung,'' naposledy jsem se na něho podíval a poté jsem opustil tu chladnou místnost.

X X X


,,Vážně budeš v pořádku?'' zeptal se mě starostlivě můj dlouholetý kamarád Yoochun.
,,Opravdu jsem v pohodě, věř mi,'' usmál jsem se na něho.
,,Já ti ale nevěřím. Vždyť to byl tvůj bratr,'' podíval se na mě s nechápavým pohledem Chun a přitom mi uvazoval kravatu.
,,Achjo,'' povzdechl jsem si a znovu se usmál. Yoochun si mě znovu změřil pohledem a upravil mi sako.
,,Changmine?'' ozval se najednou hlas za mými zády. Hlas, který jsem už tak dlouho neslyšel. Ihned jsem se otočil a uviděl tam stát Kyuhyuna. S Yoochunem jsme na něho jen nevěřícně koukali. Yoochun ví o všem, co se mezi mnou a Kyuhyunem stalo.
,,Je mi vážně líto, co se stalo tvému bratrovi,'' díval se na mě lítostivým pohledem, jako by za to snad mohl.
,,To je dobrý. Nebyli jsme si tolik blízcí,'' odpověděl jsem mu s klidem. Pořád jsem byl ale v šoku z toho, že se tu zničeho nic objevil po takové době.
,,Aha, to jsem nevěděl,“ Byl docela zmatený. Vždycky si myslel, že můj vztah s bratrem je úplně normální. Nebyl normální, ale je pravda, že svého bratra jsem měl hodně rád.
,,Už musíme jít Mine,'' zaklepal mi na rameno Yoochun.
,,Jo jasně. No tak.. Zatím,'' rozloučil jsem se s Kyuhyunem a spolu s Yoochunem jsme se vydali do místnosti, kde se konal pohřeb mého bratra.
,,Eh, Changmine?'' zastavil mě Kyuhyun.
,,Hmm?'' otočil jsem se na něho a čekal, co z něho vypadne.
,,No, nemůžeš teď na chvíli zapomenout na minulost a jít se mnou na kafe?'' bylo poznat, že se cítí provinile.
,,Není žádná minulost, která by mohla být zapomenuta. Fajn, půjdu rád,'' usmál jsem se na něj a otočil se zpátky k Chunovi.
,,Dobře. Až to skončí, budu tady,'' obličej se mu rozjasnil jako pětiletému dítěti, které dostane novou hračku.
Kývl jsem mu na souhlas a pak už jsem šel Yoochunovým směrem.

X X X

Bylo to tady zase. Seděl jsem naproti člověku, který mě dokázal změnit život. Poprvé se tak stalo, když mě ukázal svět, který jsem, jak jsem si myslel, nikdy neměl šanci poznat. Bylo to opravdu nádherné. Předtím, než jsme se poznali, mým jediným kamarádem byl Yoochun, ale kvůli práci jeho otce, se rodina na nějaký čas přestěhovala a tak jsem byl sám. Byl jsem uzavřený do sebe a absolutně jsem nevnímal okolí. Nikdo se o mě nezajímal.

Doma o mě sotva zavadili pohledem a ve škole to bylo to samé. Když v tom přišel jakýsi kluk jménem Cho Kyuhyun. Ze všech lidí ze třídy, šel zrovna za mnou. Doteď nechápu proč to udělal, ale jsem za to svým způsobem rád. Donutil mě odejít z toho mého světa a řekl mi, abych zkusil žít ve světě, kde žijí i ostatní.

Ze začátku mi to hodně vadilo, ale on byl neodbytný. Po nějakém čase jsem si zvykl na jeho přítomnost a stali se z nás nejlepší kamarádi. Nakonec to byl on, kdo vytvořil nový svět, jen pro nás dva. Byli jsme moc šťastní a nic nám nechybělo.

Tedy alespoň mě. Nevím, kdy přesně, ale on najednou z našeho světa odešel. A tím mi změnil život podruhé. Ukázal mi něco, co jsem do té doby nevnímal, něco co jsem neměl potřebu poznat, nechtěl jsem... Ukázal mi realitu... Potom co jsem ho poznal, myslel jsem si, že svět je pouze barevný, že barvy jako černá a šedá neexistují. Mýlil jsem se.

''Vážně mě mrzí to s tvým bratrem,'' začal rozhovor Kyuhyun.

''Jsem v pohodě, nemusíš si dělat starosti,'' ujišťoval jsem ho, ale zároveň jsem mu tak trochu lhal.

''A ty mi nemusíš lhát. Vím, že jsi měl svého bratra rád, i přes to všechno, čím jste si doma prošli,'' Měl pravdu. Jako vždycky. Věděl o mě úplně všechno.

''Prosím,'' přerušila nás servírka, když nám položila na stůl kafe.

''Děkuji,'' promluvili jsme s Kyuhyunem ve stejnou chvíli. Podívali jsme se na sebe a usmáli se.

''Jsi teď s někým?'' promluvil po chvíli Kyu.

''To je moje věc, ty s tím nemáš co dělat,'' odpověděl jsem.

''Já byl pořád sám, potom co jsme se rozešli,'' docela mě to zarazilo. Tehdy, když jsem ho vyhodil ze svého domu, myslel jsem, že nad tím jen mávne rukou a půjde za tou děvkou, kvůli které jsme se rozhádali.

''Chceš vědět proč?'' zeptal se mě.

Pokrčil jsem ramena, ale pravda byla, že mě to zajímalo.

''Jednoduše, protože jsem byl ten nejopilejší kretén,'' usmál se. Věnoval jsem mu jeden ze svých nechápavých pohledů.

''To, že jsem tě poznal a byl s tebou, bylo to nejlepší, co se mi kdy stalo..,'' sklopil pohled.

Nervózně jsem polkl a čekal, co z něho vypadne dál.

''A to, že jsem tě zranil, byla ta největší chyba v mém životě,''