Vánoční Speciál: eL By Hyunii

Fandom: B.A.P

Pairing: Himchan & Lea

Žánr: Láska , Vánoce

Typ: One Shot

By HyuniiLee

Na přání

Znáte to každým rokem v téhle době lidé už od dávných časů mají za zvyk se scházet a být spolu. Vánoční svátky jsou pro všechny svátky pohody, klidu, rodiny a lásky. Avšak najdou se mezi námi jedinci, kteří postupně ztrácí víru v zázraky, které sebou Vánoce přinášejí. Tráví Štědrý večer sami a jen ti více odvážní najdou kuráž jít ven si užít po svém svůj zbytek dne...

HIMCHAN

Nemohl jsem být věčně zavřený mezi těmi čtyřmi zdmi mého bytu, protože nejspíš bych se zbláznil. Když už jsem si nebyl schopný pořídit domů nějaký ten stromek, tak si alespoň půjdu omrknout ten na náměstí. Slyšel jsem, že tam budou i trhy, a tak alespoň budu mít i o večeři postaráno.

Zachumlal jsem se do své šály a strčil jsem ruce hluboko do kapes. Byl příjemný avšak vážně studený večer. Pomalými kroky jsem se šoural naší ulicí a sledoval, jak se v oknech svítí. Některá byla ozdobená zářivými decentními světýlky, zatímco některá okna hrála všemi barvami. To už se mi zdálo trochu moc. Procházel jsem zrovna kolem jednoho z rodinných domků a pozastavil jsem se nad tím, co se odehrávalo za okny. Mladí usmívající se rodiče a jejich děti plné radosti si rozdávali dárky. Jsem vážně blázen. Myslím si, že když si vyjdu na Štědrý večer ven, že to psychicky ve zdraví přežiju? Ani nápad...

Rychle jsem se otočil k odchodu a dál jsem pokračoval směrem na náměstí. Už jsem z dálky mohl vidět ten velký zářící strom.

LEA

Asi si myslí, že bych to tam s nimi vydržela, ale to se šeredně pletou. Přece nebudu dělat páté kolo u vozu. Nebudu sedět celý večer v rohu a koukat na ty zamilované ptáčky, jak jsou spolu. Ano ještě teď mě ty slova třeští v hlavě: „Leo.. Zůstaň s námi, je Štědrý večer. My tě tu chceme,“

Naštvaně jsem kopla do sněhové hroudy přede mnou.

„Pitomost!“ vydechla jsem naštvaně, „Je mi jasný, že chceš být sama jen se svým TaeJoonem,“

Moje kamarádka, se kterou společně bydlíme dostala pozvání od svého přítele, aby s ním strávila večer, jenže jí bylo proti srsti mě nechávat samotnou u nás doma, tak ho přitáhla za námi. Asi jí nedošlo, že tím mi, ale vůbec nepomůže. Radši mě měla nechat samotnou. Nesnáším tohle období, kdy je každý se svým milovaným. Co máme dělat my? Ti single jedinci? Nedivím se, že hned nejčastějším důvodem smrti o svátcích je kromě uhoření kvůli svíčkám, sebevražda.

Co to plácám? Však já nejsem ani schopna si vzít život, na to se mám zase moc ráda. Radši si půjdu v klidu napsat své vánoční přání ke stromu na náměstí, snad tam nebude moc lidí.

-Náměstí bylo avšak plné lidí, než jak si přála Lea. Konalo se zde jako každý rok tradiční psaní přání a lidé si mohli veřejně předat dárky. -

„Sakra, já úplně zapomněla na tuhle pitomou tradici,“ plácla jsem se do čela, při tom zjištění. Všude okolo jsem viděla spoustu párů a rodin s dětmi. Ale co teď? Chci si napsat přání. Nezbývalo mi nic jiného než se proklestit tím davem.

HIMCHAN

To jsem si mohl myslet, že náměstí bude snad ještě víc nacpané než minulý rok. Od té doby, co tu udělali tuhle akci s přáním se tu každý rok schází víc a víc lidí. Snažil jsem se vyhýbat procházejícím lidem a rozjíveným dětem, které běhali snad všude možně, kde to jen šlo.

„A hele, tohle je novinka,“ řekl jsem s pobavením, když jsem si všiml pódia nedaleko ode mě. Už dělají z Vánoc reklamní záležitost. Mají tu dokonce i moderátora, to se dalo čekat. Nechápavě jsem zakroutil hlavou nad událostmi dnešního večera a snažil jsem se dostat ke stánku s horkým čajem. Byl jsem promrzlý až na kost. Potřeboval jsem se zahřát.

Najednou jsem si všiml nějaké slečny, jak se snaží prodrat přes skupinku kluků.

„Omlouvám se, mohla bych projít?“ zeptala se jednoho z nich, který zabíral svým tělem nejvíce prostoru. Všiml jsem si, jak se výsměšně pousmál a dál předstíral, jakoby nic neslyšel.

„Promiňte,“ zvolala znovu. Dál ji ignoroval.

„Haló? Můžu projít?“ zvýšila hlas. Jakmile jsem si všiml naštvaného pohledu onoho kluka, tak jsem věděl, že to nedopadne dobře pokud nezasáhnu.

„Kdo si myslíš, že jsi?“ zeptal se té dívky. Vycítil jsem z ní, jak moc mu chce říct něco ostrého, ale než to stačila udělat, tak jsem zaimprovizoval a zvolal jsem: „El! Tady jsem! Co tam děláš, čekám tady!“ Ten kluk se otočil a sjel mě pohledem. Dívka si mě prohlédla s nechápavým pohledem.

„Ty ho znáš?“ zeptal se jí. Naznačil jsem jí, aby se s ním nehádala a prostě prošla ke mně. Ačkoli mě neznala, jednoduše a prostě poslechla a s úsměvem se protáhla kolem té hromady masa a skočila za moje záda.

„Neodpověděla jsi mi na mou otázku!“ zavrčel směrem na mě. Byla nejvhodnější doba použít můj zlý pohled. Výhružně jsem se na něj podíval. Té hordě masa hned ze tváře ten jeho odhodlaný úšklebek zmizel.

„Jdeme,“ řekl ostatním, co stáli za ním a otočil se k odchodu. Vítězně jsem se usmál a otočil jsem se na dívku: „V pořádku?“

„Ano, děkuju,“ usmála se překvapeně, uklonila se a pomalu se dala na odchod.

LEA

Snažila jsem se dostat přes ty davy lidí. Najednou mi do cesty přišla parta nějakých hor sádla. Zabírali celou uličku na procházení.

„Omlouvám se, mohla bych projít?“ zeptala jsem se, co nejslušněji jednoho z nich. Jenže mě asi neslyšel.

„Promiňte,“ zvýšila jsem trošku hlas. Zase nic. To si dělá srandu?!

„Haló? Můžu projít?“ poklepala jsem mu na záda. Ale to jsem asi dělat neměla, když se na mě ta hora sádla otočila a křikla na mě: „Kdo si myslíš, že jsi?“

Měla jsem sto milionů chutí mu říct, co si myslím, že jsem, ale najednou někdo začal křičet směrem k nám: „El! Tady jsem! Co tam děláš, čekám tady!“

Podívala jsem se na toho kluka, co na mě volal a mával rukou. Kdo to k sakru je?

„Ty ho znáš?“ otočil se na mě ten hromotluk. Všimla jsem si, jak ten kluk na mě ukázal ať okamžitě přijdu. Netoužila jsem po žádném problému, tak jsem se jen s úsměvem protáhla kolem toho velkého panděra a schovala se za záda toho dotyčného, který mi očividně nabízel pomoc. Jenže hned se zase ozvala ta kopa sádla, že jsem mu neodpověděla. Vykoukla jsem z poza zad mého zachránce a všimla si docela vyděšeného pohledu toho tlustýho pitomce. No ne! Oni odcházejí? Uff jsem zachráněná!

„V pořádku?“ zeptal se mě najednou a já si všimla, že se už stačil otočit. Rychle jsem se usmála a uklonila: „Ano, děkuju,“ pak jsem se jen otočila a pokračovala jsem ve své cestě.

„Kdo to byl? “ zeptala jsem se sama sebe, „Byl docela hezký a měl i příjemný hlas,“ usoudila jsem a s poměrně lepší náladou jsem se konečně dostala na místo, odkud bylo už jen pár kroků k mému vytouženému cíli.

---

Najednou se zastavila hudba, která doposud hrála a moderátor akce vyskočil na pódium.

„Tak jsem tu zase po nějaké té chvilce a můžeme pokračovat v našem programu! Co tady máme dál?!“ podíval se do přichystaných taháčků v jeho ruce a s dojemným hláskem zazpíval do mikrofonu: „Polibek lásky!~ Každý, kdo tu na náměstí je si najde svého partnera, dítě, maminku, tatínka, babičku či kamaráda a dají si sladký vánoční polibek! Tak pojďte do toho se mnou ať v tom nejsem sám!“ zasmál se a přitáhl si k sobě svoji kolegyni moderátorku.

„Tak pojďte! Najděte si svoji spřízněnou duši a dejte si pusu! Ať tu nevidím nikoho samotného!“ pobízel všechny přítomné.

Lea se jen ztrápeně podívala kolem sebe a stáhla si čepici více do obličeje, aby se skryla před tím děním okolo ní. Himchan se trochu překvapeně začal dívat kolem sebe a dolehl na něj opět menší splín z toho, že tu byl sám.

„A támhle máme ještě dva, co nemají nikoho k sobě?“ křikl směrem k Lee a Himchanovi moderátor. Lea se podívala na pódium.

„Tak šup! Běžte k sobě! Tak krásný pár!“ ukázal rukou na oba. Himchan se otočil uviděl onu dívku, co před několika okamžiky zachránil.

„To se mi snad zdá,“ procedila přes zuby, avšak s úsměvem Lea, když si všimla na koho ukazuje moderátor.

„Tak honem vy dva!“ ozvalo se zase. Himchan si všiml, jak po nich ostatní kolem začali pokukovat, a tak se jen zhluboka nadechl a přešel k Lee.

„Himchan,“ zašeptal směrem k ní. Ta se po něm jen zkoumavě podívala a pak jen odvětila: „Lea,“

„Tak a teď všichni! Polibte se!“ zavolal vesele moderátor a políbil svoji kolegyni. Všichni okolo se taky na rozkaz políbili a Lea se jen zaraženě podívala na Himchana. Ten neváhal a rychle ji dal pusu na tvář. Na rty by se všeho všudy neodvážil. I tak způsobil Lee menší šok.

LEA

Co se to stalo?

On mě právě..

Co?! On..

On mi dal pusu!!

Nevěděla jsem zda se mám chovat normálně, začít ječet a vrazit mu nebo na místě upadnout do mdlob. Zůstala jsem na něj jen překvapeně zírat. Usmál se na mě a zeptal se: „Už jsi se dostala na to místo, kam jsi chtěla?“ Tím mě probudil z mých šílených myšlenek. Moment. Jak ví, že jsem se chtěla dostat někam? Navíc.. teď jsem si uvědomila, že na mě předtím zavolal 'El'. Odkud mě zná?!

HIMCHAN

Asi jsem si buď právě podepsal rozsudek smrti nebo se stane vánoční zázrak takový jaký bych teď v tuto chvíli potřeboval. Tahle Lea byla jako anděl, co se mi zjevil jako vánoční dárek. Když už jsem si ji zachránil, tak ji jen tak nenechám odejít.

„Už jsi se dostala na místo, kam jsi chtěla?“ zeptal jsem se. Chvíli na mě jen nedůvěřivě koukala a pak spustila: „Kdo si? Odkud mě znáš? Jak jsi předtím věděl, že mi říkají El?!“ Trochu jsem se na ni šokovaně podíval, tolik otázek najednou.

„Neboj se, vážně tě neznám!“ chtěl jsem ji uklidnit, ale ona se nedala.

„Odkud víš, že mi říkají El?!“ rozkřikla se na mě. Jen jsem zvedl ruce v obranném gestu a pak ukázal na její krk. Podívala se kam jsem ukazoval a sáhla si na svůj řetízek s písmenem 'L'.

„Nechtěl jsem tě vyděsit, ale bylo to první, co mě napadlo, když jsem to uviděl,“ dodal jsem. Všiml jsem si, jak ji zčervenaly tváře a otočila se ke mně zády.

LEA

„Aish!“ rychle jsem schovala svůj obličej, aby mě neviděl. To byl trapas! A ještě na něj takhle křičím. Já jsem případ.. vážně. Z ničeho nic mě najednou chytl za ruku a zavedl mě až k místu, kde se psala přání.

„Tady, napiš si svoje přání,“ usmál se na mě a podal mi tužku a papír.

„Jak víš, že jsem si ho už nenapsala?“ zkusila jsem na něj.

„Těžko by ses dostala přes všechny ty lidi sama,“

Sklonila jsem hlavu a rychle se podíval na papír. Ztrapňuju se čím dál tím víc. Radši už budu mlčet.

„Napiš, co si nejvíc přeješ,“ pobídl mě.

To se mu lehce řekne, jenže já v tom sledu událostí už svoje přání zapomněla. Co mám teď napsat. Zamyslela jsem se a podívala kolem dokola, abych někde chytla inspiraci či si třeba vzpomněla na moje původní přání. Očima jsem se zastavila na Himchanovi, který stál vedle mě opřený o stůl, s rukama založenýma a díval se směrem do davu. Pocítila jsem zvláštní teplo a musela jsem se usmát. Byl tak okouzlující, zvláštní a přesto krásný. Rychle jsem začala psát na ten kus papíru a pak jsem ho pověsila na strom.

„Co jsi tam napsala?“ zeptal se se zájmem a pokukoval po mém papíru.

„To se neříká!“ odsekla jsem a začala ho tahat směrem pryč.

„Moment, to mě nenecháš si napsat svoje přání?“ zastavil mě.

„Jo, promiň,“ pustila jsem jeho ruku a nechala jsem ho rychle napsat to jeho přání. Když ho pověsil hned vedle toho mého, tak se jen usmál a chytl mě za ruku.

„Uf, máš studené ruce. No tak si půjdeme pro něco teplého, co ty na to?“ nabídl mi a ukázal směrem ke stánku s čajem. Najednou jsem se v jeho přítomnosti cítila podivně dobře. S úsměvem jsem přikývla a ruku v ruce jsme se vydali pro čaj.

Jakmile ho koupil poodešel se mnou na stranu, kde nebylo moc lidí a prostor, kde se dalo posadit.

„Na, vezmi to oběma rukama, ať je zahřeješ,“ předal mi čaj a druhou ruku mi přitiskl na kelímek. Trochu jsem si usrkla a ucítila jsem příjemné teplo. Pak jsem si uvědomila, že i jeho ruce byly studené, proto jsem ho za ně vzala, tak abychom drželi oba kelímek.

HIMCHAN

Docela mě překvapila, když mě chytla za mé ruce a dala je zpátky na kelímek, abych se teď ohřál já. Podíval jsem se na ní a všiml si jejího vřelého úsměvu. Měl jsem nutkání ji políbit, ale v tu chvilku se rozezněly zvony kostela. Odtrhla se od mého pohledu a podívala se tím směrem.

„Je půlnoc,“ řekla s úsměvem. Jo totálně jsem se zbláznil... do ní. Pomyslel jsem si, když jsem jí dal další pusu na tvář. Podívala se na mě překvapeně, avšak úsměv jí na tváři zůstával. Ani se nepustila mých rukou. Chvilku jsem se ještě díval do jejich očí a pak jsem jednoduše přitiskl své rty na její. Myslel jsem, že radostí vyskočím z kůže, když jsem ucítil, že mi polibek vrátila. Jakmile jsme se od sebe odtrhli řekla: „Nevěděla jsem, že se přání plní tak rychle,“

„Cože?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Víš, co jsem tam napsala?“

Zakroutil jsem hlavou.

„Přesně tohle,“ usmála se a znovu mě políbila.

A pak, že přání se neplní...