Vánoční speciál: Christmas Miracle

   Christmas Miracle

A je to tady znova. Vánoce a všechen ten shon okolo, nakupování Vánočních dárků, stromeček a příprava cukroví. Vážně tohle období a tyhle věci miluju. Nevím, jaký je důvod, ale pokaždé automaticky na Štědrý den chytám špatnou náladu. Chybí mi ti troubové. I když mi každoročně volají, aby mi popřáli hezké Vánoce a narozeniny a šťastný nový rok, tak mi do smíchu není, protože bych je samozřejmě chtěla mít u sebe.

Každopádně tenhle rok se mi naskytla super věc. Letět na Vánoce za nimi do Seoulu. Jenže, to mám nechat naše doma a poprvé za celých 17 let mého života prožít Vánoce jinde? Ale JaeJoong mi dal ojedinělou nabídku strávit Vánoce společně s ním a s Yoochunem a Junsuem. Tohle se přeci neodmítá. Co teď? No.. tak alespoň nad tím popřemýšlím při nakupování dárků pro tyhle tři.

Seděla jsem u počítače a projížděla veškeré stránky s oblečením, abych našla, co nejpodobnější zimní kabát tomu, který se tak moc líbil JaeJoongovi, když jsem ještě byla v Korei s nimi. Procházeli jsme se v Myeongdongu a postupně už začali připravovat zimní nabídku ve všech známých obchodech. Nikdy nezapomenu na tu jeho tvář, když ten kabát uviděl. Taky se mi moc líbil a byla jsem si jistá, že JaeJoongovi bude na sto procent slušet. Jenže jakmile jsem sjela očima na cenu, tak jsem si řekla: „Ne, ten kabát se mi už teda vůbec nelíbí!“ V přepočtu na české koruny to bylo něco kolem 3 tisíc. Co jsem taky chtěla? Jsme v Myeongdongu, že? Nejdražší oblast v Seoulu. A navíc obchod, do kterého jsme tak užasle koukali byl SPAO. Rychle jsem zatahala Jaeho za rukáv od mikiny. Nejdřív nedokázal pochopit, proč jsem tak rychle změnila názor, ale jakmile si všiml cenovky, tak mě jen s pochopením politoval, cenovka s číslem 159,000 Krw se mu taky přestala líbit.

„Možná, když se podívám někde u Vietnamců u nás ve městě, tak seženu podobnej a o několik tisíc levnější,“ pronesla jsem si sama pro sebe, když jsem nacházela jen samé předražené kousky. Na to mi skočila okolo krku MeeKyong, sestra.

„Snad bys nechtěla JaeJoongovi koupit kabát u Vietnamců?“ Usmála jsem se: „A co jinýho mám dělat? Všude to stojí hrozný peníze. Nemůžu koupit jen dárek pro Jaeho a na Yoochuna s Junsuem se vykašlat,“

„A co Changmin a Yunho?“ dodala. Plácla jsem se do čela: „No vidíš to, ještě tihle dva!“ Tohle je vážně to nejhorší období celém roce. Nesnáším Vánoce!!!

Nakonec ač se to může zdát naprosto nemožné jsem ten kabát našla, teda jemu podobnej kabát za pár stovek! Radovala jsem se, že mi nakonec snad zbudou i peníze, protože jsem věděla, co dám ostatním. Junsu chtěl vždycky ode mě na Vánoce poslat krabici s cukrovím, které pekla mamka. Nevím čím to je, ale prý mu chutná víc než jakékoli jiné. Takže každý rok chtěl jedno a to samé. Lehký dárek. Yoochun tentokrát si řekl o knížku. Také nic těžkého. Changmin byl tvrdý oříšek, ale nakonec jsem se rozhodla, že mu dám sbírku Yaoi mangy a Yunho dostane ten retro batůžek, na který jsme koukali na stránkách J Olin' Shopu. Konečně jsem to měla kompletní. Teď mě čekal ten nejhorší úkol, vyřešit, kde teda vlastně budu trávit letošní svátky. Jak mám šetrně rodičům oznámit, že chci jet slavit Vánoce a s tím spojené moje narozeniny do Seoulu za klukama?

Byl týden před Štědrým dnem a já se pomalu proplížila do obývacího pokoje. Rodiče seděli a obdivovali náš jako-každý-rok-stejný stromeček. Sestra seděla u počítače a jela svoje EunHae momenty, co jiného taky?

„Mami?“

„No není to nádhera?“ vyhrkla na mě ještě předtím než jsem stihla pokračovat. S povzdechem jsem ji odsouhlasila, že ta lesní příšera ověšená všemi možnými ozdobami je podle jejích slov 'nádhera'. Sedla jsem si naproti ní: „Můžu Vás na chvilku poprosit o pozornost?“ Když konečně byli schopni ztišit televizi a poslouchat mě jsem na ně spustila: „Víte, že Vás mám strašně moc ráda, že trávení svátků společně s Vámi je to nejlepší, co mě vždycky každý rok může potkat, ale rozhodla jsem se, že bych to letos chtěla poněkud pozměnit, a tak bych ráda od Vás věděla, zda by jste souhlasili, že bych na svátky byla s klukama z JYJ u nich v dormu,“ Po mém dlouhém proslovu se rozhostilo ticho, dokonce i MeeKyong vypnula zrovna rozkoukané video, aby se ujistila, že slyšela dobře.

„Ty chceš letět do Korei? Zase?“ zeptala se mě nevěřícně máma. Přikývla jsem.

„To je zase nápad Junsua?“ zeptal se táta.

„Ne! To mi psal JaeJoong,“ opravila jsem ho a zároveň se zasmála nad tou jeho otázkou a podezříváním Junsua. Je pravda, že takhle ztřeštěné nápady má jenom on a je výjimkou, když ho má JaeJoong.

„A já myslela, že JaeJoong je z nich nejdospělejší, jak si to představují? Já jim ještě peču navíc cukroví! No jo jsou to celebrity a myslí si, že můžou všecko,“ zakroutila nad tím hlavou máma. Sestra to jen s pobavením pozorovala.

„Takže to mám brát tak, že mi to nedovolíte?“ koukla jsem smutně po mámě. Ta si mě změřila pohledem, a pak mi podala obálku, která ležela na stole: „Nejdřív než ti něco dovolíme si přečti tohle, je to pro tebe, přišlo to dneska ráno,“ Vzala jsem ten kus papíru s nejistotou do ruky a přečetla si adresu. No jasně, proč mají moji rodiče tendenci se mi hrabat v poště, která je určená pro mě. Nechala jsem to plavat a začetla se do úhledného písma. Hned mi došlo komu patří, takhle neškrábe nikdo jiný než náš milovaný Yunho. Myslela jsem si, že to bude jen další každoroční Vánoční přání, ale jakmile jsem četla dál, tak jsem myslela, že mě asi odvezou.

...s Changminem jsme nad tím vším přemýšleli a napadlo nás, co kdybys strávila letošní svátky s námi? Vím, jak vždycky povídáš o svých Vánocích, a tak bychom ti je jednou chtěli zpříjemnit. Navíc Changmin si chtěl už pozvat nějaké svoje kamarády, abychom tu prý nebyli opět jen my dva sami. A znáš ty jeho individua, která nazývá kamarády, že? Takže, co na to říkáš?....

„No bezva,“ řekla jsem si zoufale sama pro sebe a opřela jsem si čelo o ruku. Co teď? JYJ i TVXQ chtějí, abych k nim přiletěla na svátky navíc se naši taky netváří nijak nadšeně, že by mě měli někam pustit. JaeJoong a YooSu by to zvládli, kdybych nepřijela, ale co Yunho? Chudáka přeci nemůžu nechat samotného s Changminem a tou jeho partou. A i kdyby mě naši pustili, tak nemůžu být na dvou místech najednou. Padlo na mě velké dilema.

Ani jsem se nakonec nedozvěděla, jestli by mě naši pustili. Zavřela jsem se v pokoji a koukala na fotky. Opět na mě padla ta moje nálada pod psa. Jak si mám vybrat mezi JYJ a TVXQ? To nejde. Začala jsem opět proklínat SM Entertainment a celou tu hroznou dobu, kterou si kluci prošli. Ležela jsem zavřená asi tak dva dny ponořená v hlubokomyslných myšlenkách o rozdělení DBSK, jak si to vybíralo daň na klucích, fanynkách a taky blízkých přátelích samotných kluků. Vzpomínala jsem na první Vánoce, kdy už bylo jen JYJ a TVXQ. Posílání dárků na dvě rozdílné adresy. A teď ještě se donutit rozhodnout s kým strávím Vánoce. Nikdy jsem nevěřila nikomu, kdo mi tvrdil, že jednou přijde den, kdy se budu muset rozhodnout mezi nimi. Tak pevně jsem věřila, že to nikdy nepřijde, že vždycky najdu nějakou skulinku, jak proklouznout a opět najdu kompromis, který by nikomu z nich nepřidával ani neubíral. Ale teď vážně poprvé jsem byla s rozumem v koncích. Nic mě nenapadalo, žádný nápad nepřicházel. Kdybych se nakonec rozhodla pro HoMin, tak by to ostatní vzali dobře a s tím, že s nimi trávím obecně víc času než s Yunhem a Changminem. Taky kvůli tomu, že toho mají víc a různá omezení od SM. Ale naprosto přesně bych viděla tu druhou zklamanou tvář. Zvlášť třeba Junsu. Tomu bych to prostě udělat nemohla. Já osobně bych taky šťastná nebyla. A trávit Vánoce s JYJ místo s HoMin, to už jenom z principu nejde. Možná si říkáte, že původně jsem se chystala být jen s JYJ, ale to jsem netušila, že mi Yunho napíše. Normálně mají od SM na svátky program nebo je tráví sami společně nebo jedou za rodinami. To, že mi nabídli být s nimi to totálně odrovnalo moji rozumovou stránku, byla jsem v koncích.

„Tak jim prostě napiš, že se omlouváš a zůstaneš doma. Stejně tím, že budeš zavřená mezi čtyrmi zdmi nic nevyřešíš. Navíc ubíhá ti čas na sbalení, pokud by si se nakonec rozhodla, kam pojedeš, o čemž tedy pochybuju,“ ozvala se najednou ve dveřích MeeKyong.

„Znáš situaci, tak mi řekni, co by jsi dělala ty,“ pronesla jsem beznadějně. Sestra se vydrápala za mnou do postele a povzdechla si: „A co takhle vymyslet nějaký kompromis?“

„A o čem si asi tak myslíš, že tu celý dny přemýšlím?“ podívala jsem se na ni s ironickým výrazem ve tváři.

„A to tě nenapadla ta nejjednodušší varianta? Eh.. vážně, když se jedná o tyhle, tak ti to vůbec nemyslí ségra,“ popíchla si mě vesele. Uraženě jsem ji šťouchla nohou a pevněji obejmula polštář, na kterém byl obrázek všech DBSK, a s kterým jsem celé ty dny diskutovala.

„Říkala jsi, že tě tam chtějí, protože nemají žádný program a chtěli by být s tebou, tak řešení je jednoduché!“ Poté jsem jen vyslechla ten ano uznávám naprosto geniální nápad.

-o týden později-

„Junsu prosím tě! Ty mamce nepůjdeš pomáhat s cukrovím, ještě by jsi to všecko snědl! AHH YOOCHUNE! Ty jdi prosím zatím někam stranou! Jae?! Kde je JaeJoong?!“ myslela jsem, že se zblázním. Bylo 24. prosince, Štědrý večer tedy něco málo před pátou odpolední, kdy pokaždé jdeme jíst večeři. Tohle bylo poprvé za sedmnáct let mého života, kdy se naším domem, tak moc rozléhala korejština. Pomáhala jsem mámě protřít stůl pro devět lidí. Museli jsme vymyslet provizorní jídelní stůl, protože už tak je náš obývák malý.

„Na co devět míst, když je nás tu sedm? To přijde ještě ten váš soused od vedle se synem?“ ozval se za mými zády JaeJoongův hlas. Otočila jsem se na něj a hodila po něm vražedný pohled. Pak se ozvala rána z koupelny. Oba dva jsme se otočili a mě přepadla hrozivá představa, co se asi odehrává ve zbytku našeho domu.

„Tak tu nestůj a jdi se podívat, co se tam děje!“ štěkl po mě táta. Nechala jsem příbory být příborama a s Jaem jsme se vydali do mého a sestry pokoje. MeeKyong stála na mojí posteli a křičela. Junsu stál vedle postele a snažil se na ni dosáhnout. (Pochopí jen ti, kteří vědí, jak vypadá můj pokoj. Pro ty, co nevědí, tak moje postel je asi metr a půl nad zemí.) Yoochun byl opřený o topení a bavil se pohledem na ty dva.

„Junsu! Co tady děláte?“ moje nervy byli ty tam. Kdo čekal, že se budou v domě mých rodičů chovat slušně, že? Jae mě chlácholivě poplácal po rameni a otočil mě směrem pryč: „Nech to na mě,“ jeho úsměv mi pomohl zvednout náladu. Každopádně té situace jsem musela využít. Zavřela jsem dveře do koupelny, protože do našeho pokoje se dostanete jenom přes koupelnu. Tak jsem nechala všechny ty pitomce i s JaeJoongem v zadní části domu a opět se přesunula směrem do obýváku.

„Kdy dorazí zbytek?“ zeptala se mě máma, když jsme konečně dodělaly stůl. Koukla jsem se na hodinky a nervózně se nadechla: „Každou chvilku by tu měli být,“ pronesla jsem neklidně a šla jsem se podívat ven z domu zda se už neblíží auto, které mělo přivést zbytek osazenstva. Po chvilce, co jsem stála u branky jen v mikině nervozitou rozklepaná až na palcích u nohy mě vyrušil z mého myšlenkového pochodu mámin hlas.

„Jak dlouho, že se to neviděli?“

„Asi čtyři roky,“ řekla jsem smutně, „Dopadne to dobře, že jo?“ zeptala jsem se ještě.

„Neboj se,“ zněla její odpověď, pak se odešla dovnitř schovat před zimou.

V tu chvíli se ve mně odehrával boj. Strach z toho, jak budou kluci reagovat, strach, kdyby se to dozvěděli jejich společnosti, strach z toho, že to prostě nevyjde. Moje srdce vynechalo úder a dech se mi na moment zastavil, když jsem zpozorovala dvě světla auta, které se pomalu, ale jistě blížilo směrem k našemu domu.

„Je to tady,“ polkla jsem a ohlédla se, zda není nikdo nežádoucí venku. Po několika krutých chvílích zastavilo auto a světla zhasla. Otevřely se dveře a vystoupil Changmin a chvíli za ním i Yunho.

„Ahoj!“ vykřikl radostí Changmin a vrhal se směrem ke mně. Yunho s úsměvem a nesouhlasným zavrtěním hlavy se přemístil ke kufru auta, aby vytáhl věci, které sebou dovezli.

„Ani nevíš, jak moc jsem se těšil!“ drtil mě v objetí Min.

„Taky jsem se těšila!“ I když to bude moje smrt.. dodala jsem si v mysli.

„Hele pojď sem mi pomoct!“ křikl Yunho od auta. Na rozkaz mě Min pustil a dlouhými skoky byl hned u Yunha a pobral do ruk nějaké tašky.

„Ježiši, co to sebou taháte? Stačili jen věci pro denní potřebu,“ vytřeštila jsem oči na krabice, které nesl Yunho v rukou.

„Tak taky nějaké korejské cukroví se tvé mamce šikne ne? A táta taky rád ochutná ne?“ usmál se na mě.

„Ale tohle snad...,“ --- „Ale shh! Běž!“ popostrčil mě Changmin směrem k hlavním dveřím. Nakoukla jsem oknem dovnitř, zda není nikdo na chodbě a pak jsem otevřela dveře a pomohla klukům dovnitř. Odložili krabice a tašky na zem a po botníku a pak si sundali bundy a boty.

„Tak jsme připraveni,“ rozhlédl se kolem Yunho a čekal, kam je zavedu.

„Yunho.. Changmine předtím než tam půjdete, chci vás poprosit, aby jste zachovali klid, protože jeden dárek dostanete už hned teď, ano?“ vznesla jsem prostou prosbu. Oba se na mě nejistě podívali, ale nakonec přikývli.

„Dobrá,“ nervózně jsem se usmála, zhluboka nadechla a chytla kliku od dveří, které vedly do obývacího pokoje, kde už všichni byli připravení u stolu. Myslela jsem, že na místě zkolabuju, ale nakonec jsem jen pevně zavřela oči znovu se nadechla a sebejistě otevřela dveře.

Neměla jsem daleko k infarktu, mrtvici či něčemu podobnému ve chvíli, kdy jsem ty zpropadené dveře otevřela. Postupně se na nás tři, co jsme stáli ve dveřích upřelo šest párů očí. Přelétla jsem očima nejprve po mámě s tátou, kteří se jen dívali na kluky u stolu, pak jsem sjela pohledem na sestru, která měla ruce spojené, jakoby se modlila a usmívala se. Pak jsem se střetla s překvapeným pohledem JaeJoonga. Naprosto jsem z jeho tváře vycítila otázku, která zněla 'Je tohle skutečné?' do toho ještě upoutával Yoochunův vyděšený výraz a Junsuův, který se rozzářil jako, když dítě vidí první sníh ve svém životě. Otočila jsem se na Yunha s Changminem, abych se ujistila, že jsou v pořádku. Yunho měl svůj pohled upřený směrem k třem přítomným a oči se mu leskly s přicházejícími slzami. Changmin měl ruku položenou na puse a podíval se na mě.

„Tak pojďte dál,“ pobídla jsem je a ustoupila, abych nepřekážela v cestě. Junsu si proklestil cestu mezi křesly a nejistě se vydal vstříc těm dvou. Yoochun ho po chvilce následoval a JaeJoong se taky postavil. Sestra ke mně přiskočila a chytly jsme se za ruce. Sledovala jsem se zatajeným dechem, co se bude dít dál. Changmin postrčil Yunha dovnitř do místnosti a v tu chvíli Yunhovi kolem krku skočil samým štěstím Junsu: „Tohle je sen!“ vykřikl. Changmin se vrhl na Yoochuna, kterému se už z očí slzy kutálely velké jako hrachy. JaeJoong jen nejistě stál opodál a díval se upřeně na mě. Pohledem jsem ho pobídla směrem k nim. To už se Yunho objímal s Yoochunem a Junsu s Changminem. Pak se všichni podívali na JaeJoonga. Yunho vykročil k JaeJoongovi, který měl oči plné slz.

„Yu-Yunho..,“ kníkl nejistě Jae a pak se nechal přitáhnout do drtivého objetí. Ruce mu vystřelily kolem Yunhova krku a rozplakal se už úplně. Pak se podíval po Changminovi, který stál hned vedle a pustil se Yunha a vrhl se na nejmladšího.

Mě samotné z toho pohledu se do očí hrnuly slzy.

„Jste to opravdu vy?“ zeptal se Junsu. Yoochun se rozesmál mezi vším tím pláčem. Yunho jen zakroutil nevěřícně hlavou a přiložil si dlaň na pusu. Přejel všechny pohledem a pak se všichni naráz obejmuli.

„A pak, že se zázraky na Vánoce nedějí,“ pousmála se sestra a pošťouchla mě do boku. Koukla jsem po mámě s tátou a ti se jen naplno usmáli, i když mamka si setřela slzu dojetí. Ten večer se v domě nahromadilo tolik štěstí, že až přetékalo.

Všem přeji Šťastné a Veselé Vánoce plné splněných přání a zázraků.