pátek 23. srpna 2013

Nezůstávej sám By Zuzka

 Všecko, co prozradím je, že je to na pairing Sehun a Kai z EXO. 


Enjoy!




















Bezmyšlenkově se procházím Soulem..  Sluneční odpoledne a já nemám nic na práci. Doma být nechci, tam moje myšlenky směřují do temnoty .. Venku si alespoň provětrám hlavu. Děti okolo mě nadšeně pobíhají, lidé si užívají sluníčka. Jen já čekám, až opět vysvitne měsíc a vše se ponoří do úplné tmy a já se budu moct ponořit do říše snů. Možná ale není dobré trávit svůj čas takhle sám.. Je mi to ale jedno. Každý má totiž ty samé „utěšující“ řeči. Mám toho dost. Nikdo neví, jak se cítím. Nikdo to nechápe. Nikdo to nepochopí.. Taky to nikomu nepřeju.. Nikomu nepřeju, aby zažil to samé jako já.
Koukám se do země, nevnímajíc  okolí, když do někoho narazím.
„Já.. Omlouvám se.. Nechtěl jsem. V pořádku?“ řekl jsem. Měl bych dávat větší pozor.. Bude lepší když na sebe nebudu poutat pozornost. Vyzařuje ze mě nepřátelská aura.. Nechci nikomu kazit náladu.
„Oh, v pořádku. Nic to není.“ Zasmál se zářivě. Vskutku, byl plný energie a štěstí. Na první pohled to poznáte. Ještě aby ne, když se směje od ucha k uchu i přes to, že jsem ho srazil k zemi. 
Podal jsem mu ruku, abych mu pomohl vstát. S radostí se chytil a nechal si pomoct. 
„Ještě jednou se omlouvám..“ řekl jsem připravený na odchod. Jenže mě chytl.. za rameno?
„Jak se jmenuješ?“ pohlédl na mě zvědavým pohledem, a nehodlal mě pustit.
„To není důležité..“ trhl jsem sebou, a odešel. Nemám náladu se seznamovat s novými lidmi. Nové známosti = nové vyptávání = naštvaný Sehun. 
Ještě nějaký čas jsem se je tak procházel a nakonec jsem se vydal na Bubble tea.. To horko venku mě zmohlo. Ještě aby ne, když jsem celý den venku a jen tak se procházím. Zavolal jsem si Taxi. Udělalo se mi těžko. Možná to bude tím, že jsem celý den nejedl ani nepil. Pořád se jen snažím zahánět špatné myšlenky. Když jsem dorazil do svého skromného bytu, padl jsem na postel. S touhle postelí mám spojeno hodně událostí. Naše první milovaní, to, když jsem usínal vedle něj a on mě přitom hladil po vlasech.  Všechno mi to moc chybí. Vedle postele na nočním stolku jsem měl naší společnou fotku. Vzal jsem si jí k sobě a se slzami v očích jsem usnul.
„Nebreč před spaním, ano?“
„Jak víš, že jsem brečel?“
„Blázínku, řekl jsem ti přece, že na tebe budu vždycky dohlížet. Copak si to nepamatuješ? I když nemůžeme být spolu, já tě vidím“
„Strašně mi chybíš..“
„Taky mi chybíš, ale chci, abys byl šťastný. Nemůžeš být pořád sám. Najdi si někoho.“
„Nemůžu tě nahradit!“ vykřikl jsem. On ke mně jen natáhl ruku a pohladil mě po tváři. Zachvěl jsem se pod návalem emocí. 
Dívali jsme se jeden druhému do očí, až nakonec promluvil…
 „Chci tě vidět šťastného“






Probudil jsem se celý zpocený a udýchaný. Neuvěřitelné, jak byl ten sen skutečný..  Dá se tomu říkat sen? Jeho dotek.. Vypadal šťastně. Bezstarostně. Vypadal.. jako anděl. Celý v bílém, v bílém prostředí.  Chvíli jsem jen tak ležel a koukal do stropu, přičemž jsem o jeho slovech stále dokola přemýšlel… Kdybych si někoho našel, zakrylo by to tu bolest kterou každý den trpím..  Byl bych ale tak šťastný jako s Kaiem..?

Žádné komentáře:

Okomentovat