Až do rána brouku! By Hyunii

Nedávno jsem byla s Junsuem a Yoochunem u nich v bytě. JaeJoong byl na svém turné, kdesi v Číně. Nejspíš nedokážete pochopit, jak je možné, že byt ještě stále stojí v celku a nevyhořel či nebyl vyplaven. YooSu a Já je asi jedna z nejšílenějších kombinací. (Což vážně nechápeme! Jsme taky jenom lidi!)

Začalo to ztřeštěnou vodní bitvou v koupelně. Yoochun se původně chtěl jít vysprchovat, ale Junsu mu to nedovolil za žádnou cenu. Rozsvěcel a zhasínal mu světla, nevýhoda vypínače venku. Chunnie chudák prostě neměl šanci. Nakonec mu tam Junsu vtrhl úplně a začali po sobě stříkat vodu. Junsu z kohoutku u umyvadla a Yoochun si vytáhl sprchu. Úspěšně jsem je zastavila ještě před tím než stihli vytopit sousedy:

„Junsu!! Yoochune!!“ křičela jsem až se dům otřásal v základech. Oba dva se na mě docela vyděšeně podívali.

„JaeJoong nám přece jasně řekl, že nemáme dělat nic, co by mohlo ohrozit dům!“ hodila jsem po nich nevěřícně očima, a pak se rozhlédla po zemi, která spíše začínala připomínat koupaliště. Junsu se ušklíbl a radostně mě popíchl:

„Tak bys neměla tolik křičet. Úplně se z tvého hlasu drolí stěny!“ Za jeho velice vtipnou poznámku dostal hadrem do obličeje. Yoochun taky jeden vyfasoval.

„Vytřete to tady!“ rozkázala jsem. Oba souhlasně přikývli a poslušně vše vytřeli.

Mezitím jsem rychle odběhla do kuchyně, abych mohla připravit naši večerní sváču. Nic extra, lednička zela prázdnotou, takže jsem musela improvizovat. Co se dá všechno ukuchtit ze dvou pytlíků rýže, rozdělaných buráků, napůl shnilé papriky a zbytkem sojové omáčky? Bylo dost dobře vidět, že 'Matka domu', nýbrž JaeJoong, nebyl doma.

„Ještě štěstí, že se Jae vrací už zítra ráno. Musím předtím skočit aspoň nakoupit,“ zauvažovala jsem a popadla veškeré ingredience  co se daly nějak spotřebovat. V tom se ale z koupelny přiřítili Yoochun s Junsuem. Teď přece nemůžu začít vařit, když tam najednou byli oni dva. Naprosto to vidím: „JaeJoongu, jak se to stalo? No Junsu chtěl rýži uvařit a podpálil barák, možná proto teď nemáte, kde bydlet,“ Ahhh roztrhá mě na kousky! Pomyslela jsem si.

„Tak, co uděláme? Když tu není JaeJoong, máme dnes vše dovoleno!“ zaplesal radostí Junsu, spráskl ruce a spiklenecky se podíval na Yoochuna. Ten se pousmál a začal horlivě přemýšlet. Né že by mě to nelákalo udělat nějakou šílenost, zvlášť když JaeJoong je pryč, ale co kdyby se něco stalo. Navíc dala jsem mu slib, že to s těmihle dvěma blázny přežijeme a nespácháme katastrofu.

„Oba zapomeňte na šílenosti a pojďte do obýváku pustíme si nějaký film!“ začala jsem je rychle strkat směrem z kuchyně. Oba si nesouhlasně a otráveně něco mumlali.

„A na co chceš koukat?“ hodil po mě očkem Yoochun, když jsem se začala přehrabovat mezi dvd.

„Co já vím.. třeba Piráti z Karibiku?“

„Ne! Viděl jsem,“ odprskl Su.

„Harry Potter?“ vytáhla jsem s nadšením další dvd.

„Nuda!“ předstíral Yoochun zívání.

„Avatar.. ?“ koukla jsem po nich ztrápeně, ale oba dva jen nastejno zavrtěli hlavou, že ne. Povzdechla jsem a vrátila všechno na svá místa.

„Tak si vymyslete něco, co nezpůsobí konec světa!“ vyhrkla jsem poraženě. Po chvilce přemýšlení a nepříjemného ticha se Yoochun usmál a sjel mě a Junsua pohledem:

„A co takhle zkusit, kdo vydrží nespat? Kdo usne poslední vyhrál!“

„A co takhle nejít spát vůbec?“ dodala jsem. Junsu nadšeně souhlasil. Yoochun se zamyslel, ale taky nakonec souhlasil.
„Jenže, co chcete dělat mezitím?“ hodil po nás očkem.

Chvíli jsme všichni přemýšleli nad tím, co by se dalo dělat. Yoochuna praštil nápad, jak nás unavit a odběhl na chvilku do svého pokoje. S Junsuem jsme se na sebe podívali a čekali s čím se náš miláček Micky vytasí. Po chvilce se vrátil se svým foťákem v ruce a připitomělým výrazem v obličeji.

„Co chceš fotit?“ zakňoural směrem k němu Junsu a obejmul polštář.

„Tak zauvažujme. Možná jsme takhle sami doma bez JaeJoonga zase na dlouhou dobu naposled, tak co takhle nafotit si nějaké fotky, ať máme co na památku?“ spustil nadšeně Yoochun a doufal, že se nachytáme. No... nachytali. Neuběhlo ani 5 minut a Yoochun už si nás stavěl do různých póz, aby zachytil to nejlepší.

„Tak už foť! Nebo na mě ten hromotluk spadne!“ vyjekla jsem směrem na Yoochuna a loktem šťouchla Junsua do břicha, který se nade mnou skláněl. Vypadali jsme jako zašmodrchaná sluchátka, co to k sakru Yoochun vymyslel?!

„Tak 3.. 2... 1..,“ CVAK! S Junsuem jsme raněně vykřikli a spadli do polštářů. Oba jsme si zakrývali oči.

„Proč si tam nechal blesk?!“ zaskučel oslepeně Su a snažil se to rozmrkat. Yoochun se šibalsky pousmál, ale pak zvedl ruce v obranném gestu a rychle ze sebe vychrlil: „Kdyby tam nebyl blesk, tak to nebude tak kvalitní fotka!“ Povzdechla jsem si a promnula oči. Měl pravdu.

„Tak šup! Teď jednu roztomilou! A nepřivírejte ty oči!“ naléhal na nás. Junsu skočil za mě a obejmul mě div mě nepřidusil. Položil si bradu na moje rameno a nahodil štěněčí kukuč. Přišlo mi to neskutečně vtipné, takže jsem se rozesmála a ruce mi vystřelily před pusu. Yoochun zklamaně povzdechl a štěkl: „Dej ty ruce dolů! Takhle tam není nic vidět!“ Hodil pohled na Junsua a ten mě chytl za ruce a propletl naše prsty. Šokovaně jsem zrudla a podívala se na něj vykuleně. Junsu se rychle usmál a pak už mě jen oslepil další z Yoochunových blesků foťáku.

Když nás takhle fotil už nejmíň půl hodiny, tak mi za chvilku došlo proč to dělá. Oči mě začali bolet, a když jsem je na chvíli zavřela, abych jim ulevila, tak jsem začala klimbat. Chtěl nás uspat!

„Chunnie a proč ty se nejdeš vyfotit? Pojď, udělám vám fotky s Junsuem!“ vyskočila jsem směrem k němu a vytrhla mu foťák z ruky. Všimla jsem si, jak mu úsměv na tváři ztuhl. S úsměvem jsem ho strčila k Junsuovi, který už napůl spal. Očividně mu to ani nevadilo, že nevyhraje sázku. Junsu miluje spánek, takže to pravděpodobně vzdal už po pěti minutách.

Yoochun dal poraženě ruku kolem jeho ramen a podíval se neochotně do foťáku. Junsu se ještě naposled zvládl usmát, ale jakmile je zasáhl blesk, tak se položil na Yoochuna a já vyprskla smíchy. Junsu usnul. První, kdo prohrál!

Yoochun se ani nehnul, jak na něj Junsu dopadl, tak tak zůstali. Snažil se nechat oči otevřené, aby neprohrál. Po nějaké chvilce jsem se k nim přidala položila jsem se vedle Junsua a podívala se na Yoochuna, který po mě vrhal jeden naštvaný pohled za druhým.

„To jsi mi udělala schválně,“ zašeptal. Vyplázla jsem na něj jazyk a zasmála se potichu, pak jsem zkontrolovala hodinky. Bylo tři čtvrtě na pět ráno. Položila jsem hlavu na Junsuovo rameno a sledovala jsem Yoochuna, který sledoval mě. Hlídali jsme se, kdo usne dřív.

„Pojďme si aspoň povídat,“ zaskuhral potichu. Přikývla jsem: „A o čem?“
„Já nevím, třeba kdo se ti z nás líbí nejvíc?“

„Ty určitě ne!“ rýpla jsem do něj. Zatvářil se docela raněně a šťouchl mě rukou. Junsu sebou mezi náma škubnul a plácl rukou do Yoochunova obličeje. Přemáhala jsem smích a potom jsem se soucitem odsunula Junsuovu ruku z jeho tváře. Tím jsem vlastně Sua obejmula zase já. Chun se usmál a položil svou ruku na tu moji, takže jsme se všichni tři, ač o tom jeden nevěděl, drželi za ruce.

-RÁNO-

JaeJoong se vrátil domů a šel obhlédnout byt, jestli je vše v pořádku. Když vešel do obýváku, tak pohledem zastavil na třech tělech ležících na zemi mezi polštáři. Pousmál se, zavrtěl hlavou a potom vzal deku z pohovky a přehodil je přes ně.

„Děťátka moje, spinkají si v poklidu,“ zaculil se. Očividně jsme usnuli s Yoochunem taky. V každém případě jsme se nedozvěděli, kdo vyhrál, protože jsme se potom přestali kontrolovat.

Jae nás nechal spát a zamířil do koupelny. Málem se přizabil, když mu podjela noha na mokrém hadru, který nechali kluci ležet na zemi poté, co s ním vytřeli tu potopu.

Probudil mě výkřik a padání nějakých věcí. Vystřelila jsem do sedu a ospale se rozhlížela kolem sebe. Junsu sebou nepříjemně zavrtěl a zabořil obličej do mého stehna. Koukla jsem vedle sebe na zem a viděla, jak ti dva spokojeně spí. Pokrčila jsem rameny a položila se zpátky. Byla jsem dost zničená, a tak jsem opět usnula.

JaeJoongovi se podařilo dostat znovu na nohy a naštvaně se vydal zpět do obývacího pokoje. Pohledem ale dříve zavadil o fotoaparát položený na stole, který jsme nějak zapomněli vypnout, a tak hlásil poslední 3% baterie. Jae ho vzal do rukou a podíval se na fotky. Špatná nálada mu okamžitě zmizela, jakmile spatřil naše umělecké výtvory.

„Že já s váma mám ještě vůbec nervy,“ usmál se sám pro sebe a bavil se pohledem na nás po zbytek času, než jsme se postupně probrali.