Rozhodla jsem se s vámi podělit o krátkou povídku o tom, jak jsem poprvé potkala Kima JaeJoonga a zbytek skupiny. Nejdřív mi Changmin nedoporučoval se vám s tím svěřovat, ale potom, co jsem pro něj napsala jednu special yaoi povídku na YunJae, tak mě s chutí začal podporovat.
Záhadně to nebylo nikde v Korei. Sama jsem z prvu myslela, že spím, ale byla to zatraceně krutá realita!
Kdo by čekal, že se na náměstí u nás ve městě objeví někdo takový ?
Pokud si to dobře pamatuju, tak bylo krátce po poledni a zaplať pánbůh byl pátek a nic moc lidi už nechodili, protože se všichni hnali domů se najíst než aby lezli do restaurace a utráceli další peníze. Dělala jsem brigádu na place. Už to dlouho potřebovalo money, takže jsem se dokopala k brigádě. Byla tam se mnou ještě jedna kámoška Adrii. Takže jsme se dokázaly pobavit během těch odpoledních nudných bezzákazníkových hodin.
Zrovna jsem vyprávěla o tom, jak si koupím mikinu s One of a kind motivem od G-Dragona, když tu do mě drcla Adrii: ,,Přišel zákazník! Neumři je to asiat!'' Moc dobře věděla, že jsem na ně ujetá, a tak mě vždycky škádlila, když nějaký ten vietnamec (jiná národnost se snad v česku nevyskytuje) byl poblíž.
Jakmile jsem se otočila, abych se podívala jaký to zjev přišel, tak jsem se totálně vyděsila. Vytřeštila jsem oči a otevřela pusu. Adrii si mě prohlížela: ,,Nepřeháníš to trochu?" Několikrát jsem se plácla po tváři, a když jsem se na vlastní kůži přesvědčila, že nespím, tak jsem si myslela, že je to dar od Boha samotného.
Adrii už chtěla jít ho obsloužit sama, protože jsem se z toho šoku vzpamatovávala dost dlouhou dobu. Samozřejmě jsem ji to udělat nenechala. Upravila jsem si vlasy a odhodlaně jsem vykročila vstříc Jemu samotnému. Přemýšlela jsem, jak ho mám oslovit jestli korejsky, česky nebo anglicky ? Díky bohu začal mluvit první. Co mám dělat?! JaeJoong!! Tady!!Předemnou!!
Začal na mě anglicky: ,,I would like some coffe," a usmál se. V duchu jsem se uklidňovala. Přikývla jsem a šla mu udělat to kafe. Celou dobu jsem si říkala, že od něj musím dostat autogram a musím se s ním vyfotit. Když jsem mu tu kávu donesla a postavila na stůl, tak jsem celá tím rozrušením omylem kopla do jeho batohu, co měl pod stolem. Automaticky jsem ze sebe vyhrkla slovo "Mianhe! Mianheyo!". To jsem si ale nějak neuvědomila. Srovnala jsem mu batoh zpátky a podívala se na něj. Smál se na mě a pak se zeptal: ,,Can you speak Korean? How did you know that i am korean?" V tu chvilku mi hlavou prolítlo 'Já řekla korejsky promiň a do háje!' Už jsem byla přistižena, takže bylo pozdě něco zapírat. Zeptal se mě jestli vím, kdo je. Opět jsem se mu přiznala, že to vím. Když mi nabídl, abych se k němu posadila myslela jsem, že se zblázním. A víte co na tom následujícím rozhovoru bylo nejhorší? On se pořád na něco ptal mě a ne já jeho. On byl vždycky a taky je neuvěřitelně ukecanej člověk. Když jsem se dostala konečně ke slovu já, tak jsem na něj hned vybalila otázku zda je tu sám nebo i zbytek členů. Prý, že jsou někde venku. No měla jsem samozřejmě sto miliónů chutí vyběhnout ven a najít je, ale nějak jsem se dokázala udržet na místě. Po několika okamžicích na okno zaťukal Kim Junsu. Zůstala jsem zírat. JaeJoong mu naznačil ať jde dovnitř a Junsu přikývl a pak se otočil na jednu stranu a zamával někam rukama. Pak už jsem si všimla, že se za okny míhají ostatní členové. Pak se otevřeli dveře a všichni přišli k nám. Jae mě jim představil a já poznala tu krásnou a přátelskou povahu všech. Teď samozřejmě už o nich tak hezky mluvit nemůžu, asi chápete proč. Jsou už po těch letech naší známosti na zabití.
Když odcházeli Jae mi napsal na kus lístečku svůj twitter, který jsem v té době dávno sledovala. Ale on chtěl, abych mu napsala, že mě followne zpátky. Což se nakonec fakt stalo. A tak jsem poznala svého/ své Biase!
Teď jen budu doufat, že Changmin nebude chtít číst Yunhovi tu yaoi story. Yunho by jistě vyčmuchal od koho ji má. A já bych si zadělala na problém. Jenže kdo tomu má odolat. S Changminem jsme oba zvrhlíci přes Yaoi. ^^
Žádné komentáře:
Okomentovat