Zkouška mého života 7. část

Junsu mě po všem odvezl domů a poprosil mě abych se za něj omluvila JaeJoongovi. Junsu nebyl typ, ze kterého byste dostali zrovna tyhle dvě slova ''Omlouvám se'', ale když už to posílal po mě, tak to myslel vážně. Byla jsem za to ráda.

Posbírala jsem si veškeré učebnice, které jsem sehnala a řekla mamce, že nejspíš zůstanu jinde přes noc. Jela jsem na kole do nemocnice s velkým baťohem na zádech. Kolo jsem zaparkovala u vchodu, zabezpečila zámkem a vyběhla nahoru k pokojům. Zaťukala jsem na dveře Jaeho pokoje.
„Jen dál,“ ozval se JaeJoongův hlas a já s úsměvem vstoupila.
„Tak jsi tady ?“ zavřel knížku, kterou četl a zdvihl se z postele na, které ležel. Přešla jsem k němu a posadila se na židli vedle jeho postele. „Jak ti je?“ zeptala jsem se ho. „Nejsem smrtelně zraněný nebo snad něco vidíš?“ zakřenil se. „Mimochodem, Junsu se ti omlouvá za to představení předtím,“ povzdechla jsem si a prohrábla jsem Jaemu vlasy. Jae si vzal ode mě učebnice a začali jsme s učením.

Junsu jel autem směrem domů, ale popadl ho zvláštní pocit a rozhlédl se kolem. „Měl bych zastavit,“ řekl si a zaparkoval. Vystoupil a všiml si, že stojí před cukrárnou. Usmál se a vešel. Vzduch začal být cítit jemnou vůní vanilky, kterou Su tolik zbožňoval. Najednou se z pod pultu vynořila hlava s kuchařskou čepicí. „Jé! Ahoj Junsu!“ vykřikla osoba celá od mouky.
„Ahoj Changmine, koukám, že jsi v tom až po uši,“ zašklebil se Junsu. Changmin se usmál a pokynul hlavou na židli. Junsu se usmál a sedl si. „Co tě sem přivádí?“ mrkl na něj Changmin. Junsu si začal pročítat nabídku zákusků a zeptal se ironicky: „No, co myslíš, že jsem přišel dělat do cukrárny? Hrát fotbal asi,“ zakroutil hlavou a cítil, jak se mu začali sbíhat sliny na čokoládové rolky s vanilkovou polevou. Min si otřel ruce do utěrky : „Takže jsi přišel jenom kvůli sladkému?“ zašeptal sladce a sebral mu nabídkový lístek z rukou. Su si ho prohlédl, trochu znervózněl a potom s klidem pronesl : „Jednu čokoládovou rolku s vanilkou prosím,“ Changmin se odklonil a vytáhl talíř: „Hned to bude pane!“

Su se zájmem sledoval, jak Min válí čokoládu a vytváří vanilkový krém. „Chceš si to zkusit?“ řekl Min, když ho viděl tak zaujatého. Junsu se roztomile zaculil: „Fakt můžu?“ a vrhal se okolo stolu. Min mu ještě předtím vrazil do ruky zástěru. Asi by nebyl rád kdyby si zašpinil svoje bílé triko čokoládou. Su začal míchat krém a opatrně ho nalévat na již jednu připravenou rolku. Min ho držel za loket, aby to lil pomalu a nevylil to celé. Potom se pustili do dalšího těsta.

Junsua to tak bavilo, že potom, co udělali asi 7 takových rolek se pustili i do dalších jiných a těžších věcí jako třeba i dort.

„Asi jsme to trochu přehnali,“ zakřenil se Changmin, když se koukal na stůl plný různých sladkostí. Junsu si utřel z tváře mouku a uchechtl se. „No teď sis na tvář napatlal ten krém,“ zamumlal Min a setřel mu prstem ze tváře zbytky karamelového krému, kterým zalévali zmrzlinu s mandlemi. Junsu se lekl, že se ho Min takhle dotkl a zčervenali mu tváře. Otočil se k umyvadlu, aby jednak zamaskoval stydlivost a zadruhé si umyl ruce. Min si ho se zájmem prohlédl a potom vzal do ruky talíř s rolkami a lžičkou trošek ukrojil, jakmile se na něj Junsu otočil zpátky vrazil mu lžičku do pusy. Su vykulil oči a potom cítil jemnou čokoládovou chuť s lehkým vanilkovým koncem a trochou kokosu. „Mmmmh..“ zavřel oči a vychutnal si to sousto.

„Jsi šikovný,“ ochutnal Min taky jeden kousek. „Nepřemýšlel jsi nad tím, že by jsi třeba vařil?“ zeptal se. Junsu se zamyslel. „Mohl by být z tebe dobrý cukrář,“ dodal Min.

„Cukrář? Ty jsi cukrář! Já jsem jen přišel si dát něco sladkého na zub a ty-!“ Su to ani nedořekl a už měl v puse další sousto. „Víš, jsi mnohem roztomilejší, když jsi zticha,“ mrkl na něj Min. Junsu znervózněl. „Co to dělá? A proč mám takový divný pocit šimrání v břiše?“ Pomyslel si. „Tenhle kluk mi vždycky tak lezl na nervy a teď je tak sladký,“ pousmál se Min zatímco se díval na Sua.

„Proč se chováš v její přítomnosti jinak?“ zeptal se Yunho Yoochuna, když seděli v jeho pokoji a připravovali si školní projekt. Yoochun zvedl hlavu od rozdělané práce a nechápal na co se ho zrovna Yunho ptal. „Nedělej, že nevíš,“ usmál se Yunho a položil papíry s návrhy na stůl. „Né, vážně o čem to teď tady mluvíš?“ zamračil se Yoochun. Yunho si povzdechl zvedl se z křesla a sedl si vedle něj do tureckého sedu a praštil ho přátelsky do ramene: „Mluvím o té holce z vedlejší třídy,“ Yoochun rychle zavrtěl hlavou. „Viděl jsem tě jak na ní koukáš,“ zašklebil se Yunho. „A na koho jsem měl koukat ? Na Junsua?“ zabíjel ho pohledem Yoochun. „Výmluvy ti nejdou. No jo očividně se o tom nechceš bavit,“ zachechtal se Yunho a začal zase malovat.

„Mám to mám to!“ vykřikla jsem. „Tak rychle? Ukaž to!“ vzal mi Jae papír z ruky. Radovala jsem se, že jsem pochopila zadání a podařilo se mi dojít k nějakému výsledku. Koukala jsem se na Jaeho výraz, zatímco mi kontroloval postup. „Teda! Správně!“ usmál se na mě a zacuchal mi vlasy. Sevřela jsem ruce v pěsti : „Jo!“ zašeptala jsem. Pochválila jsem sebe samu za tak skvělý výkon a potom se napila vody. Najednou se otevřeli dveře. Jae i já jsme se lekli. Ve dveřích byl Junsu...