Henry
seděl v taxíku vedle DongWoona. Byl naprosto nalepený na oknu a s
otevřenou pusou jako malé dítě sledoval míjející ulice Seoulu.
Řidič si ho s pobaveným výrazem prohlížel ve zpětném zrcátku.
DongWoon s i toho všiml a začal se smát: „Neřešte ho, je tu
poprvé,“ Řidič se nesměle usmál a omluvil se: „Pardon,
nechtěl jsem tak zírat, chápu,“ a opět se začal plně věnovat
řízení. Henry se otočil a vydechl: „Woah.. tady je to tak
skvělý, mimochodem, co říkal?“ ukázal na řidiče. DongWoon se
usmál, zatřepal hlavou a opět se začetl do novin, které si
koupil v trafice u letiště. Pomalu se blížili na místo určení.
„Changmine,
ty pláčeš?“ zeptal se tiše Junsu, když Min opustil jeho rty a
sklonil hlavu k zemi. Odpovědi se nedočkal, Changmin jen povzdychl
a zvedl hlavu a upřeně se zadíval Junsuovi do očí: „Su... je
mi to líto, odpustíš mi to?“ Junsu na něj vyvalil oči s
nepochopením. „Odpustíš mi to, že jsem tě prvně odmítl?“
zeptal se znovu Min a, jak ho držel za krk tak mu prsty pohladil
tvář. Su ho chytl za ruce a svěsil pohled na jeho hruď. Chvíli
jen tak stáli a pak se Junsu nadechl a naplno s vážnějším tónem
pravil: „Minnie... já si tě chci vážně vzít, ne jen kvůli Ji
Eun. Myslím to s tebou vážně, smrtelně vážně,“ Changminovi
cukly rty s přicházejícím úsměvem a rychle Junsua obejmul.
„Já
si tě chci vzít Junsu!“ vyjekl se slzami radosti v očích. Když
tohle Junsu uslyšel, tak se cítil, jako by se mu v těle nahrnula
veškerá energie světa a chtěla explodovat v jeden jediný okamžik
tohohle štěstí. Changmin si přitiskl Junsua blíž a sjel mu
rukou do vlasů. „Miluju tě!“ ozvalo se asi čtyřikrát do
ticha místnosti.
JaeJoong
vstal a asi třikrát obešel Yoochuna dokola. „Co se stalo?“
zeptal se Yunho a zastavil Jaeho jinak by tam pochodoval pořád.
Yoochun se na sebe podíval do zrcadla a pousmál se. „Nejspíš na
vysokou nepůjdu,“ … „Cože?!“ vykřikli oba najednou a
nevěřili tomu, co se s Yoochunem stalo. Ten se na ně otočil a
upravil si kravatu. „Dostal jsem... takovou práci, myslím, že z
toho se uživím a hlavně udělám šťastnými i více lidí okolo
sebe,“ Jae si ho změřil pohledem a zkřížil ruce: „Proč mám
pocit, že to není jen tak? Ostříhal sis vlasy na tak krátko,
koupil oblek, který musel stát majland, což mě přivádí k další
otázce, kde si na to vzal, protože rodiče ti na to určitě
nedali. Plus na vysokou si chtěl, hlavně taky kvůli Hyunii,“
Yoochun si povzdechl: „To je sice pravda, ale myslím, že Hyunii
to pochopí, snad a bude šťastná vlastně, protože je tohle
všechno hlavně pro Junsua,“ Yunho se zamračil: „Co jsi
udělal?! Nějakou blbost?!“ Jae chvíli přemýšlel a potom ho
něco napadlo. Vytřeštil oči a potom položil ruku na Yoochunovo
rameno: „Prosím tě, vážně tě prosím ,že jsi neudělal to,
co si myslím? Yoochune?“ … „Jae.. co si myslíš, že jsem
udělal?“ podíval se bratranci do očí a nadzdvihl obočí. Jak
ty dva Yunho pozoroval, tak mu to došlo taky. Šokovaně se podíval
na Yoochuna a vykřikl: „Ty jsi šel za panem Kimem?! A vzal
všechno na sebe?!“ Yoochun se podíval na svého dlouholetého
kamaráda a s přemáháním se usmál: „Slíbil jsem mu, že
převezmu firmu za Junsua, když on nechce, plus zařídil jsem, že
nemusí se ženit s Ji Eun, tedy aspoň to tak vypadá,“ Jae
protočil panenky a sedl na gauč. „Ty si takový idiot, Yoochune,“
Přešlapovala
jsem na chodníku před DongWoonovým starým domem a čekala, kdy
dorazí. Žaludek jsem měla nervozitou celý sevřený, klepala jsem
se a přemýšlela jsem, jak se asi moc změnil, co mu mám říct až
ho uvidím, bude rád? Párkrát jsem si skočila do výšky na
místě, abych ze sebe tu nervozitu sklepala, ale nějak se mi
nedařilo. Najednou jsem uslyšela zvuk auta, otočila jsem se a
vidím taxík blížící se k domu. To je on...Určitě, bože,
co mu mám říct?!!! Uvnitř jsem křičela a navenek se
přiblble usmívala. Nedokázala jsem to, skočila jsem az nejbližší
sloup a sledovala, kdo vlastně z auta vystoupí.
Henrymu
spadla brada, když taxi zastavilo před domem. „Vtip? Tady ?
Vážně?“ podíval se na DongWoona. „Správně, tady bydlím,“
usmál se na něj a odepl si pás. Henry otevřel dveře a vystoupil.
Byl taky první koho jsem uviděla: „Kdo to je? Ježiši, snad
není DongWoon taky na kluky?!“ řekla jsem si pro sebe a potom
jsem spatřila jeho, toho na koho jsem celou tu dobu čekala. Vlasy
se mu zacuchaly ve větru a já opět spatřila ten jeho kouzelný
úsměv, který zářil snad víc než slunce.
„Vítej
u mě doma Henry,“ poplácal ho po zádech a začal štrachat klíče
od branky. Henry se na něj s úsměvem podíval a najednou si všiml
osoby stojící a krčící se opodál u sloupu elektrického vedení.
„Kdo je to?“ ukázal tím směrem. DongWoon se podivil a otočil
se. Vytřeštila jsem oči a rychlostí blesku se otočila zády,
težce sem polkla a chytla se za hruď. Myslela jsem, že mi srdce
vyskočí. Snad mě nepoznal! DongWoon se zamračil a položil
klíče na sloupek u branky. Strčil ruce do kapes a pomalým krokem
se blížil ke mně. „Haló?“ křikl směrem ke mně. Celá bez
sebe jsem nevěděla, co dělat. To snad ne! Nechoď sem prosím!
Připadám si jak idiot! Bože... Položila jsem si ruce na
obličej a zatřepala hlavou. Henry se díval na to představení,
které jsem tam sehrávala a čekal, jak tohle dopadne. DongWoon
zatím došel až ke mně: „Kdo jsi?“ zeptal se a snažil se mi
podívat do obličeje, jenže já ze sebe nedokázala vydat ani
hlásku a ruce jsem, taky nesundala. Usmál se a chytl mě za ruce.
Škubla jsem sebou a snažila se, aby mi je nesundal. Jo měl vždycky
větší sílu než já, takže v následujících 5 sekundách mi je
strhl, ale já rychle sklepala vlasy do obličeje a sklonila hlavu k
zemi. Povzdechl si: „Proč se mi nechceš ukázat? Mě se bát
nemusíš, kdo jsi?“ skrčil se a snažil se mě vidět přes
všechny moje vlasy. Nadechla jsem se a rukama si shrnula vlasy zpět
na své místo, nesměle jsem se usmála a vzhlédla k němu,
podívala se do očí a špitla nevinné: „Ahoj Woonie,“
DongWoon vykulil oči a překvapeně se začal usmívat: „Hyunii?!“
vyjekl a celý nevrlý odstoupil dál, jelikož moje schovávání
zapříčinilo hodně malou vzdálenost mezi mým a jeho obličejem.
Henry nerozuměl ani slovo, ale jako poslušný hoch čekal opodál.
„Takže
Junsu ti vše řekl?“ usmál se nervózně a prohrábl si vlasy.
Přikývla jsem a vykoktala: „Chy- Chyběl si mi,“ neudržela
jsem se a vrhla se mu kolem krku.
Žádné komentáře:
Okomentovat