„Korejské
aerolinky vám děkují. Vítejte na letišti Incheon,“ oznamoval
hlas z reproduktorů umístěných nad hlavami cestujících. Henry
vydechl a pustil se opěradel u sedadla. DongWoon se musel smát:
„Úspěšně si přežil první let v tvém životě, gratuluji!“
a plácl ho povzbudivě do zad. Henry si otřel rukávem pot z čela
a nesměle se usmál: „Asi a-ano,“ vykoktal a pomalu se zvedl ze
sedadla, aby to s ním nešvihlo. DongWoon otevřel jednu ze skříněk
a vytáhl z ní věci, které si na začátku letu bezpečně uložil.
„Tak pohni trochu sebou, nebo s tebou odletí zase zpátky,“
postrčil Henryho směrem ke dveřím. Po chvíli stáli oba dva v
hlavní hale Incheonského letiště a čekali na kufry. Henry se
nervózně rozhlížel kolem sebe, konečně poznával místo odkud
jsou jeho kořeny. Jako narozený v New Yorku se stal plnohodnotným Američanem a o povaze Korejců neměl ani tušení, jeho matka byla Američanka a otec mu zemřel v jeho 5 letech.
„Neměj
strach, drž se blízko mě a neztratíš se,“ podal mu DongWoon
jeho kufr a pas. „Já nevím jestli to zvládnu, moje korejština
je na úrovni prvňáčka,“ špitl zoufale. „Ale prvňáčci
přeci mluvit umí,“ koukl po něm se zájmem DongWoon zatímco si
to razili ven z letiště. To je ostuda, jsem napůl Korejec a
neumím korejsky.. Pomyslel si Henry ve chvíli, kdy kolem sebe
uviděl spousty korejských nápisů. Rychle dohnal DongWoona a po
zbytek cesty se držel jen jeho.
Ležela
jsem nad velkou knihou, která obsahovala seznam všech vysokých
škol v celé Korei. „Ale mami, já už přece jsem si vybrala
Parangskou a mám 90% šanci, že se tam dostanu,“ podívala jsem
se na ni s otráveným pohledem, když nade mnou stála a diktovala
mi, abych si vybrala pro jistotu ještě jednu vysokou. „A co těch
deset procent, co když se zrovna dostaneš mezi těch deset?“
usmála se na mě se starostlivým výrazem a bylo mi jasné, že
nemá cenu ji odporovat. Hned potom, co odkráčela do kuchyně, aby
připravila to nejjednodušší jídlo k obědu, moje milované
ddeokbokki, jsem otevřela tu bichli na náhodné stránce a začala
pro mámin klid číst. Sjela jsem na vysoké školy, které měli
hlavní obor obchod a management. „S..., S, ach jo... hele Sogang
Univerzita,“ na chvilku jsem se zamyslela, to jméno mi přišlo
něčím povědomé. Sogang? Tam přece chtěl jít DongWoon!
Uvědomila jsem si a v tom jsem si vzpomněla, že jsem nedočetla
poslední čtyři dopisy. Nakoukla jsem do kuchyně, zda mamka pořád
vaří a proplížila jsem se do svého pokoje pro zbytek dopisů.
Znovu jsem se začetla... Jo... Jo.. zase vypráví o svých
obchodních výhrách, jako v každém dopise. Nová sekretářka?!
Tsss.... JUNSU!! Jak si mu mohl napsat o tomhle?!!!! Bože... To
byly moje myšlenky po přečtení tří dopisů. Pak jsem rozbalila
poslední. „Tady určitě už bude něco suprového, když chtěl
abych už o všem věděla!“ usmála jsem se zasněně a začala
jsem jezdit očima po řádcích. …
a proto jsem se rozhodl... mluvil jsem s Renatou..... Nejdřív byla
proti..... Firma si ale vede nadmíru dobře... po dlouhém
váhání..... 13 června mě máte zpátky doma! Vytřeštila
jsem oči a vyskočila z postele rychlostí blesku: „Třináctého
června?!!“ vykřikla jsem a podívala se na kalendář, který mi
vysel na skříni. „To je dneska!!!“ V následujících
okamžicích jsem zahodila všecko a vyběhla z domu. Běžela jsem
jen na jedno jediné místo, kde jsem věděla, že DongWoona potkám.
Žádné komentáře:
Okomentovat