Yunho
s Jaem přijeli zpátky k němu domů a JaeJoong už po cestě
celkem vychladl. Kolikrát se po cestě i usmál na Yunha, kterého
to velice těšilo.
„Takže,
co teda vlastně říkala?“ zeptal se opatrně, když došli
dovnitř Yunhova domu. Jae si povzdechl: „Ta si nenechá nic
vymluvit a je mi jasné, že to byl všecko jen její nápad,“
Yunho souhlasně přikývl a na chvíli se zamyslel. „Musíme
zjistit, co má v plánu a vymyslet něco, jak jí v tom zabránit,
každopádně musíme jí držet co nejdál od Junsua a hlavně se
nesmí dozvědět o Changminovi!“ zauvažoval Jae a plácl rukou do
stolu. „A jak to chceš udělat?“ nadzdvihl obočí Yunho a
soucitně se usmál na mladíka před sebou. Jenže než stačil Jae
odpovědět zazvonil zvonek u vchodových dveří. „Ty snad někoho
čekáš?“ otočil se tím směrem Jae a prohlédl si s žárlivým
výrazem Yunha od hlavy až k patě. Ten se na něj zamračil a při
vstávání z gauče ho šťouchl: „Koho bych čekal? Nech toho,“
Došel až ke dveřím a všiml si siluety muže za nimi. Opět se
zamračil a pomalu otevřel. „Ahoj Yunho!“ usmála se na něj
známá tvář avšak něco na ní bylo jiné. „Yoochune?!“
vyhrkl překvapením Yunho a prohlédl si kamaráda. „Co se ti to
stalo s vlasy?“ Yoochun ho chytl za ruku a vtáhl dovnitř:
„Všechno ti vysvětlím,“ Potom si všiml JaeJoonga: „Jé ty
si tu taky, no to je super aspoň to budu mít rychleji za sebou,“
Jakmile si Jae všiml toho, jak Yoochun vypadá spadla mu brada: „Co
se s tebou stalo?!“
„Už
je všechno připravené!“ křikl Henry do schodů, aby ho DongWoon
dobře slyšel. Po několika okamžicích vyšel z pokoje nahoře:
„Vážně? Všechno? Kdy si přijedou pro nábytek?“ zeptal se a
ukázal na skříně zabalené uprostřed chodby. „Sekretářka
Renata říkala, že do hodiny by si pro všechno měli přijet a
poslat hned za námi,“ DongWoon si povzdechl a usmál: „Mě se
taky nic neřekne jako prvnímu,“ sešel schody a ohlédl se ještě
naposledy po bytu, který se stal jeho domovem po několik let
strávených v New Yorku. Jeho otec se s firmou přestěhovali právě do tohoto města, aby vydělali více a mohli rozšířit svoje
obzory i zde za oceánem. Jenže rok na to otec zemřel na infarkt
a vše zdědil tehdy 19ctiletý DongWoon. Matku neměl, při jeho
narození zemřela. Takže začal žít sám na vlastní pěst a
otcovu firmu proslavil a zvýraznil ve světě.
„Těšíš
se Henry?“ koukl po svém společníkovi. „Řekněme, že ano.
Konečně se podívám do míst odkud vlastně pochází moje
rodina,“ DongWoonovi se při tom vytvořila vráska na čele:
„Tvoje rodina je s tím v pohodě? Přeci jenom tam strávíme
dlouhý čas, nebudou ti chybět?“ Henry se usmál a vzal do ruky
kufr opřený o dveře. „Neboj se o mě. Nikomu se stýskat
nebude,“ DongWoon pochopil, že mu Henry nejspíše víc nepoví a
vydal se směrem na ulici, kde na ně čekal taxík, který je měl
odvést na letiště.
Junsu seděl u svého pracovního stolu a čmáral si něco na papír.
Changmine... proč? Očima sjel na fotku, která mu stála v
levém rohu. Vzal ji do rukou a pokusil se o úsměv. „Proč si
myslíš, že si tě chci vzít jen z toho jednoho důvodu?“
zašeptal si pro sebe a pohladil Minovu tvář na obrázku. Zatímco
pozoroval fotku a přemýšlel, tak se dole ozvalo bouchnutí dveří,
které ho probudilo ze snění. Otočil se směrem ke dveřím od
pokoje a zaslechl dupání po schodech a následně chodbě, které
se blížilo k jeho pokoji. Trochu vyplašený vstal ze židle a
vydal se směrem ke dveřím, aby se podíval, co to bylo za rozruch.
Otevřel dveře a uviděl Changmina opřeného o zábradlí držícího
se za břicho, aby chytl dech. „Cha-Changmine?“ podivil se Junsu
a vystrašeně se po něm podíval. Min zdvihl hlavu a zhluboka se
nadechl, narovnal se a nasadil svůj poker face. „Si v pořádku?“
chtěl se ujistit Junsu, prohlížel si ho a položil mu ruku na
rameno.
„Jsem
v pohodě,“ cukl koutkem rtů Min a prsty si projel vlasy. „Proč
si utíkal?“ .. „A není to jedno?“ zahleděl se mu Min do očí.
Junsu se podíval do jeho očí a těžce polkl. Ustoupil o krok,
když se k němu Min přiblížil. „Pořád si smutný z toho, že
jsem tě odmítl?“ zeptal se ho naplno. Junsua tahle otázka
naštvala a hodil po něm zklamaný výraz bolesti: „Přišel si si
ze mě utahovat?! Co jsem ti udělal?!“ křikl po něm. Changmin
přistoupil ještě blíže a zavřel za sebou dveře od Junsuova
pokoje. Chytl ho za ruku a pevně obejmul, aby se mu nemohl
vysmeknout. „Co děláš?! Pusť mě!“ snažil se vyprostit z
jeho sevření Junsu, ale Changmin ho chytl silně za vlasy a stáhl
mu hlavu dozadu. Junsu v bolesti zavřel oči a přestal sebou házet.
Věděl, že proti Minově síle nic nezmůže. Ucítil přibližující
se Minův dech k jeho krku a trochu ho zamrazilo. Sklíčený čekal
na to, co se stane a po nějaké chvíli si ho Changmin nastavil opět
tváří v tvář, chytl ho jemně za krk a vášnivě ho políbil na
jeho roztřesené rty. Překvapený Junsu nechal otevřené oči a
všiml si záblesku světla v kapkách slané vody, která se valila
z Minových očí.
Žádné komentáře:
Okomentovat