Co
se nám to vlastně všechno stalo během těch šílených třech
měsíců? Junsu prakticky neměl, kde bydlet. Násilník
doučovatelem? Junsu a Changmin spolu => Junsu už má kde bydlet. Já
zamilovaná do zmláceného Násilníka doučovatele. Yunho zničil
můj vztah s ním. Junsu měl autonehodu + má se ženit. Yoochun se
zamiloval do mě. Já, Yunho a Yoochun jsme udělali maturu. Já a
Yoochun spolu (?) Co bude s Junsuem?
Changmin
mlčky pomáhal balit Junsuovi kufr. Nevěděl, co má ten mladík v
úmyslu. Každopádně byl propuštěn z nemocnice, autonehodu, která
nebyla zrovna nejlehčí, přežil bez větších újem na těle. Kdo
by řekl, že nejvíc bude z nás všech trpět právě Changmin.
Jeho láska se měla ženit a on byl jen jako obyčejný pěšák na
šachovém poli. Nemohl udělat nic moc. Ne sám.
„Co
to děláš?“ vyrušil jemný hlubší Junsův hlas Mina z
hlubokého dumání nad jeho současnou situací. Pootočil hlavou a
viděl jeho zářící úsměv, ale nedokázal se usmát nazpět.
Nevěděl, co mu má říct. Nechtěl, aby řekl něco, co by mu
ublížilo. Junsu za něj dopnul zip kufru a potom svého zamyšleného
mladíka pořádně obejmul: „Nelámej si prosím hlavu s tím, co
se stane. Prostě to nech na mě,“ a pohladil ho po vlasech. Jenže
jakmile natáhl ruku směrem víc nahoru tak jím projela bolest a
chytl se za rameno. To už se Min vzpamatoval a se zděšením Junsua
chytl, aby nespadl a opatrně ho posadil na postel, která už byla
připravená pro jiného pacienta. „Neměl bys dělat tyhle pohyby
dokud nebudeš sto procentně v pořádku,“ napomenul ho. Junsu se
zasmál a cvrknul ho do čela: „Ještě před chvílí jsem se
strachoval já o tebe,“ Changmin se dotčeně podíval a vzal
Junsův kufr potom vyšel z pokoje směrem na chodbu a ven z
nemocnice k autu. Junsu se za ním podíval a zasmál se potom rychle
opustil pokoj a vydal se za ním.
Ležela
jsem doma na posteli a přiblble se usmívala. Lehce sem se dotkla
svými prsty rtů a a pak přes sebe přehodila deku a začala sebou
házet jako idiot. Chichotajíc a vrtící se pod peřinou mě
načapala mamka: „Co tak blbneš? To máš takovou radost z
matury?“ nechápavě na mě zírala. Vyskočila jsem z postele a
upravila si vlasy, které jsem si pomocí deky tak krásně
rozcuchala. „Nu což, jsem ráda i za maturu!“ zatvářila jsem
se nevinně. Mamka si mě prohlédla, zakroutila hlavou a odešla. V
tu chvíli jsem skočila po mobilu a začala vyťukávat smsku:
„Nezajdeme na oběd?“ Ne...
takhle ne... „Co
děláš? Nemáš hlad?“ …
taky blbost! „Tak co
říkali doma?“ odesláno. Čekala jsem až mi Chunnie
odpoví. Jenže sms od něj ne a ne přijít. Po hodině čekání
jsem se už naštvala a napsala Changminovi. Ten odpověděl ve
stylu: „Promiň, nemůžu, jsem s Junsuem u nás a pomáhám mu
vybalit věci navíc musím na něj dávat ještě pozor,“ Odprskla
jsem si a hodila mobil do rohu. JaeJoongovi ani Yunhovi jsem se
nechtěla vnucovat určitě jsou velice zaneprázdněni. Po několika
grimasách, které jsem udělala na plakáty ve svém pokoji jsem se
zvedla a vyběhla z domu. Rozhodla jsem se, že si skočím do Seven's
Chicken Restaurant. Vezmu něco i domů ať se najíme všichni...
Přemýšlela jsem, ale pak jsem uviděla známé auto
projíždějíc kolem mě. Zrovna jsem se ocitla před domem, kde
bydlel Junsu s jeho otcem. Teda teď už jen jeho otec. Jelikož mě
do obličeje uhodil silný severní vítr oznamující příchod
deště a bouřky jelikož bylo velké vedro, tak jsem se postavila
ke stromu a dopnula si mikinu až k puse. Potichu jsem sledovala, kdo
z auta vystoupí. První vystoupil pan Kim a pak za ním nějaký
cizí muž, kterého jsem neznala. Oba dva se usmívali a pan Kim mu
ukazoval jeho dům. Potom se otočili směrem do auta a pokynuli
rukou, aby dotyčný uvnitř vylezl ven. V záblesku slunce, které
vykouklo na chvíli zpod mraku, se rozevlály zlatavé, dlouhé vlasy.
Dívka jež patřily byla oblečená do bílých, krajkovaných
šatiček a kolem ramen měla bílý kožíšek, jenž ji ukrýval
před krutým větrem. Na vysocích podpatcích jejich provázkových
bot se vznesla na první schod Junsuova domu. Soustředila jsem se na
ni, abych ji uviděla do obličeje. Už mi došlo, že je to Junsuova
osudová snoubenka.
„Nezměnilo
se to tu strýčku!“ zaznělo od ní. Ten hlas jsem poznala. To
snad není pravda!
Pomyslela
jsem si a hned nato se ta dívka otočila a já viděla ty sobecké
oči holky jménem Guk Ji Eun. Nevěřila jsem svým očím a s
otevřenou pusou jsem se dívala, jak ji pan Kim vede směrem
dovnitř, usmívající se a plácající se s tím druhým mužem po
rameni.
Žádné komentáře:
Okomentovat