sobota 1. června 2013

Zkouška mého života 2. část

Junsu ležel na posteli a četl si časopis o motorkách, když mu do pokoje vtrhl otec: „Děláš něco s těma známkama?!“ vykřikl a vytrhl mu časopis z ruky.
„Tati, v klidu prosím tě,“ povzdechl si Junsu. „Jestli neuděláš maturitu. Jak přežiješ? Myslíš, že tě nechám pracovat jako prodavače?!“ rozhazoval rukama kolem sebe. Junsu se  posadil na postel a zeptal se svého otce s vážným tónem: „A co když ji neudělám? Stejně nechci převzít tvoji firmu! Já si chci dělat, co chci!“

„Uděláš s tím něco nebo ne?“ ptala se mě moje máma, když zkoumala moje výsledky. Neměla jsem náladu bavit se zrovna o škole.
„Jestli se nezačneš učit sama, tak ti seženu doučování,“ přejížděla mě pohledem. „Dělej co chceš,“ procedila jsem přes zuby a stále jsem projížděla internetové stránky s oblečením. Mamka jen zakroutila hlavou  a odešla z pokoje. Zazvonil mi telefon a já se pro něj natáhla ze židle. Trochu jsem zakolísala a málem spadla. Rychle jsem zdvihla mobil a s úšklebkem jsem se podívala do stropu: „Ano?“
„Pojď ven,“ uslyšela jsem a zamračila se. Venku zrovna trochu poprchávalo a foukal vítr. „Teď?“ povzdychla jsem. Najednou mi ťukl o okno kamínek. Přešla jsem k oknu a uviděla jsem Junsua s basketbalovým míčem v ruce.
„Nekoukej a dělej! Čekám!“ řekl a mobil strčil do kapsy. Prolítla jsem očima po pokoji a zauvažovala jsem jestli se nemám učit. Já žádný doučování nechci. Trávit dny s nějakým odporným starochem. Ale, nechám to na později!

Vyběhla jsem z bytu a rovnou na ulici za Junsuem. „Co se děje?“
„To nemůžu jen tak někdy chtít vytáhnout kámošku ven?“ zasmál se a bouchnul míčem o zem. Prohlédla jsem si ho a přišlo mi, že není úplně v pořádku. Nahodila jsem ironický výraz ve tváři. Junsu se poškrábal na hlavě a zakýval: „Dobrá, pohádal jsem se s otcem a on mě vyhodil z domu,“
„Cože?!“ vyjekla jsem. Podíval se na mě a pokrčil rameny. „Kde teď budeš?“ všimla jsem si tašky, která ležela vedle lavičky. Junsu si skousl spodní ret a roztomile se usmál.
„Ne! To..To teda ne! Zbláznil ses? Máma tě u nás nenechá!“ vyvalila jsem na něj oči a vrtěla hlavou.
„No tak prosím Hyunii, jen pro dnešek než si najdu něco!“ prosil mě a dělal na mě psí oči. „Co s tebou mám dělat?“  povzdychla jsem a přikývla, že teda dobrá. Junsu se zaradoval a sebral svoji tašku ze země.

Žádné komentáře:

Okomentovat